Alén Diviš. Paralelní historie

VVP AVU vydalo tištěnou podobu sborníku ze sympozia Aléna Diviše, Paralelní historie. Publikování sborníku bylo umožněno díky finanční podpoře Akademie výtvarných umění v Praze.

Sborník bude distribuován do státních knihoven a vysokých škol.

Koncepce sympozia:
Vědecko-výzkumné pracoviště AVU: Jiří Ševčík, Dagmar Svatošová, Eva Krátká, David Kulhánek; Galerie Rudolfinum: Josef Vomáčka
Spolupráce: Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl
Autoři příspěvků: Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl, Hana Rousová, Anna Pravdová, Tomáš Winter, Viktor Šlajchrt, Jiří Ševčík, Václav Bělohradský, Jaromír Zemina, Dagmar Svatošová
Redakce sborníku: Eva Krátká, Dagmar Svatošová

Jednodenní sympozium k dílu a osobnosti Aléna Diviše bylo uspořádáno Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v Praze v rámci již dlouhodobější spolupráce s Galerií Rudolfinum dne 31. března 2005, jako součást doprovodných programů k umělcově retrospektivní výstavě (Galerie Rudolfinum, 10. 2.– 24. 4. 2005).

Na sympoziu vystoupili: Vanda Skálová, Tomáš Pospiszyl, Hana Rousová, Anna Pravdová, Tomáš Winter, Viktor Šlajchrt, Jiří Ševčík a Václav Bělohradský.

Rozsáhlá Divišova retrospektiva a neméně obsahově vyčerpávající doprovodná monografie, vydaná k výstavě, poskytly řadu důležitých podnětů k několika paralelním okruhům otázek, které byly v rámci sympozia tematizovány: otázky typologie uměleckých osobností a jejich mytologizace v české kultuře 20. století, otázky prezentace a vystavování v dnešním galerijním provozu, a především pak otázky širšího kontextu některých uměleckých a filozofických směrů poválečné doby. Alén Diviš je ukázkovým příkladem typu samotářského umělce, jen těžko zařaditelného do souvislostí českých dějin umění. Lze ho pojímat jako prototyp umělce-outsidera, který je typickým modelem charakteristickým i pro řadu dalších významných osobností české kultury. V tomto kontextu se hlavním tématem sympozia staly „paralelní historie“.

Sborník uvádí referáty v pořadí, kterém byly předneseny, a připojuje k nim ještě dva další texty – Jaromíra Zeminy a Dagmar Svatošové. Mimo uvedených příspěvků je doplněn zkráceným záznamem veřejné diskuse.