Archiv

2016 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 20

Jádro čísla tvoří tři studie navazující na mezinárodní konferenci „Art Criticism 2.0“, která proběhla v listopadu minulého roku v rámci doprovodného programu Ceny Věry Jirousové. Článek Elisy Ruscy upozorňuje na úskalí spojená s užitím sociálních médií pro účely umělecké kritiky, kdy odborné posouzení bývá nahrazováno kvantitativním měřením popularity. Eve Kalyva interpretuje zapojení sociálních sítí do současného uměleckého provozu jako aspekt širšího procesu komodifikace kultury v podmínkách neoliberalismu. Sebastian Mühl se věnuje otázce kritického hodnocení výstupů „uměleckého výzkumu“ z hlediska jejich kognitivního a estetického statusu. Zatímco v tištěné verzi časopisu jsou tyto texty dostupné v českém překladu, na webových stránkách Sešitu je možné si je stáhnout v původním anglickém znění. Číslo dále obsahuje překlad textu Luise Camnitzera, ve kterém tato význačná osobnost konceptuálního umění podává výklad proměn pojetí umělecké pedagogiky v průběhu dvacátého století a zároveň formuluje manifest emancipace procesu učení se umění od okovů akademické výuky. Číslo uzavírá recenze Slavomíry Ferenčuhové na monografii Huberta Guzíka věnované fenoménu koldomu v československé architektuře poloviny minulého století.

2015 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 19

Za nejširší společný jmenovatel textů zahrnutých v čísle 19/2015 můžeme označit reflexi paradigmatické změny mezi vrcholným modernismem, spojeným s formalistickou teorií umění a konceptem specifičnosti média, a poválečnou neoavantgardou, jež se chtěla rozejít s takto chápanou estetickou autonomií umění (konceptualismus, akční umění). Tato změna měla poněkud odlišnou náplň a průběh na západní a na východní straně železné opony, což vybízí k převaze komparativního přístupu ve zkoumání dotyčného období. Původní texty obsažené v tomto čísle jsou uspořádány s ohledem na chronologický vývoj dané problematiky. Tomáš Hříbek vzájemně konfrontuje modernistické teorie uměleckého díla u Greenberga a Mukařovského, přičemž se ptá na limity a specifika formalismu. Michaela Brejcha v návaznosti na článek Diarmuida Costella (Sešit, 2009, č. 6–7, s. 44–66) kritizuje formalistickou teorii umění za její zúžení odkazu kantovské estetiky a navrhuje možnost, jak zahrnout konceptuální tvorbu pod estetickou koncepci umění. Rozhovor Pavlíny Morganové s Robertem Wittmannem představuje činnost a postoje jedné z neprávem opomíjených postav hnutí Aktual. Milena Bartlová se ve své „Srovnávací recenzi“ věnuje posledním knižním publikacím Karla Císaře a Tomáše Pospiszyla.

 

2015 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 18

V přítomném čísle Sešitu otiskujeme dvě studie z oblasti experimentální poezie, ta třetí se zaměřuje na konvergence mezi současným vizuálním uměním a oblastí profesionálního tance. Číslo tradičně uzavírá recenze na významnou odbornou publikaci. Jan Wollner sleduje paralely mezi deníkovými texty Pavla Juráčka, experimentální poezií propagovanou Bohumilou Grögerovou a Jiřím Hiršalem či literárněvědnými zkoumáními Jiřího Pechara a psychiatrickým diskursem, aby poskytl vhled do rozporuplných způsobů užití pojmu „experiment“ v kulturním životě Československa na konci šedesátých let. K experimentální poezii této dekády se obrací také Ondřej Buddeus ve své studii zaměřené na osobnost norského básníka Jana Erika Volda. Podle Buddeuse jazykové permutace nebo dekonstrukce básnické subjektivity, které nacházíme v tvorbě tohoto autora, organicky vyplývaly z  étosu skandinávské literární neoavantgardy. Viktor Čech dává rostoucí popularitu tance a choreografie v současném vizuálním umění do souvislosti s širším fenoménem tzv. „archivního impulsu“, v jehož rámci se dnešní umělkyně a umělci obracejí k rekonstrukci a rekontextualizaci odkazu moderního umění. Hubert Guzik ve své recenzi charakterizuje loňské vydání antologie Věci a slova jako „průkopnické“. Vytýká ale této publikaci, že v ní kromě zastoupených hlasů kulturní avantgardy chybí hlasy avantgardy technické nebo ekonomické.

Obsah:

 

2014 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 17

Číslo 17 je obsahově rozkročeno mezi dvěma hlavními tematickými okruhy, pojmem experiment a postinternetovým uměním. První blok textů tvoří dvě původní odborné studie a rozhovor, jež vycházejí z příspěvků prezentovaných 19. února 2014 na konferenci „Hranice experimentu“ na UMPRUM. Úvodní teoretická úvaha Kamila Nábělka je věnována analýze pojmu experiment a jeho odlišného použití ve vědě a umění. Na pojetí experimentu v oblasti architektury a urbanismu se zaměřuje Markéta Žáčková v případové studii věnované činnosti Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) v období reálného socialismu. K možnostem experimentování v literatuře, zejména s ohledem na francouzský nový román a experimentální poezii šedesátých let, se vyslovuje Jiří Pechar v rozhovoru s organizátory zmíněné konference Johanou Lomovou a Janem Wollnerem. Tématu postinternetového umění jsou věnovány dva texty. Václav Magid uvádí aktuální debatu kolem pojmu postinternetu do interpretačního rámce kritické teorie. Posledním textem čísla je překlad úvahy umělce Artieho Vierkanta „Objekt obrazu po internetu“ z roku 2010, jenž může být považován za jakýsi manifest tohoto uměleckého trendu.

Obsah:

2014 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 16

sesit16Šestnácté číslo Sešitu přináší tři studie tematizující různé podoby výtvarné avantgardy padesátých a šedesátých let, glosu věnovanou filosofické interpretaci fotografie a recenzi na architektonickou publikaci. Hana Buddeus v článku, vycházejícím z příspěvku na loňské konferenci VVP AVU „Mezi tvorbou a výrobou. Proměny umělecké práce“, porovnává různé přístupy k fotografické dokumentaci happeningu, přičemž zdůrazňuje význam jeho legendárních předchůdců Jacksona Pollocka a Vladimíra Boudníka. Tomáš Pospiszyl na základě studia korespondence Jiřího Koláře a dalších archivních pramenů osvětluje peripetie kontaktů mezi československými umělci a hnutím Fluxus v šedesátých letech minulého století. Vítězka prvního ročníku studentské soutěže o nejlepší odborný článek Lenka Brabcová Kršiaková nabízí interpretaci tvorby Daniela Burena prostřednictvím pojmového aparátu převzatého z knihy Miroslava Petříčka Myšlení obrazem. Tomáš Koblížek v textu „François Laruelle o fotografii“ reaguje na Laruellovu knihu Koncept nefotografie, jejíž teze konfrontuje s literárními postupy Alaina Robbe-Grilleta. Číslo uzavírá Jana Pavlová s recenzí antologie editorky Moniky Mitášové Oxymorón a pleonasmus II.

Obsah:

2013 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 15

Sešit 15V patnáctém čísle Sešitu pokračujeme ve zveřejňování studií, jež vzešly z příspěvků přednesených na konferenci „Mezi Východem a Západem. Jak se v poválečném Československu psalo o výtvarném umění?“. Beata Jablonská seznamuje s napínavou diskusí o roli obrazu „More“ Júlia Kollera v souvislostech zrodu konceptualismu na Slovensku. Josef Ledvina ve své sondě do dobové debaty ukazuje, že „historická pravda“ postmoderního umění tkví v samotné podobě sporu o jeho definici. S tematikou konference souzní text Pavlíny Morganové „Smysl slova spočívá v jeho použití. Jiří Kolář – Yoko Ono“. Poslední studií v čísle je text Kariny Pfeiffer Kottové „Institucionální avantgarda“, který se zaměřuje na aktuální sebekritické strategie výstavních a sbírkotvorných institucí současného umění. Číslo uzavírá recenze Ondřeje Buddeuse na letos vydanou antologii editorky Evy Krátké Česká vizuální poezie. Teoretické texty.

Obsah:

 

2013 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 14

Sešit 14Tři studie obsažené ve čtrnáctém čísle Sešitu vzešly z příspěvků na konferenci „Mezi Východem a Západem. Jak se v poválečném Československu psalo o výtvarném umění?“, která se konala v listopadu roku 2012 na půdě pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Milena Bartlová v textu „Punkva. Kde je marxismus v českých dějinách umění?“ zkoumá osudy marxistické metody v českém poválečném dějepisu umění. Jan Wollner se ve studii „Prostor k rozlišení“ pokouší rekonstruovat „diskusi o prostoru“, jež se odehrávala v šedesátých letech kolem Jana Patočky. Martina Pachmanová upírá pozornost na Chalupeckého psaní o ženách a ženskosti v umění. Studie doplňuje rozhovor s Rostislavem Šváchou, věnovaný vývoji metodologie českého dějepisu umění po roce 1948. Číslo uzavírá recenze knihy Tiché revoluce uvnitř ornamentu Lady Hubatové-Vackové od Tomáše Jirsy.

Obsah:

2012 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 13

sesit13Toto číslo Sešitu nabízí tři sondy do způsobů interakce teorie a umělecké praxe: 1) radikální politické proklamace dvou uměleckých skupin koketujících s vnitřní rozporností (Tereza Stejskalová, „Ménage a trois teorie umění a politiky“); 2) pokusy umělecké kritiky přizpůsobit zdánlivě přiléhavý pojem odlišnému kontextu (Tomáš Pospěch, „Vizualismus a jeho pojetí fotografie jako fotografie“); 3) pohyb v nejasné zóně „nedávného“ umění, kde rozdíl mezi kritikou a dějinami umění ztrácí na ostrých konturách (Milena Bartlová, „Co znamená psát dějiny umění?“). Číslo dále obsahuje překlad eseje Andrease Müller-Pohleho „Visualismus“, který doplňuje Pospěchův článek, a recenzi monografie Mileny Bartlové Skutečná přítomnost.

Obsah:

2012 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 12

sesit12Dvanácté číslo Sešitu obsahuje čtyři texty, z nichž se každý vztahuje k jiné oblasti vizuální kultury. Studie teoretičky architektury Martiny Sedlákové „Mezi abstraktním a konkrétním. Tadao Andó a jeho pojetí architektonického prostoru“ zkoumá Andóovy tematizace vztahu „abstraktního“ a „konkrétního“, dialektiku prázdnoty a plnosti či jeho jedinečnou kulturní polohu na průsečíku vlivů japonské tradiční a západní moderní architektury. Nina Vrbanová ve svém článku „Verejné súkromie ako model neokonceptuálného umenia“ na tématu „veřejného soukromí“ ilustruje svou tezi, že charakteristickým znakem neokonceptualismu je determinace volby výrazových prostředků obsahem, a že se tudíž nejedná o styl, ale o strategii. Text Karla Císaře „Dějiny současného umění v zúženém poli“ je kritickým komentářem domácí teoretické reflexe postmoderny ve vizuálním umění, vyprovokovaným antologií České umění 1980-2010. Konečně Jeff Wall ve své rozsáhlé eseji „‚Známky lhostejnosti‘. Aspekty fotografie (jako) konceptuálního umění“ poukazuje na historické paradoxy hledání uměleckého statusu fotografie.

Obsah:

 

2011 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 11

sesit11V jedenáctém čísle Sešitu publikujeme další tři texty, které původně zazněly na letošní výroční konferenci VVP AVU s názvem „Důsledky konceptualismu“. Karel Císař ve svém eseji „Fotografie po konceptuálním umění“ porovnává dva způsoby interpretace dopadu konceptualismu na fotografii, jeden načrtnutý Jeffem Wallem v jeho vlivném textu „Znaky lhostejnosti“ a druhý vypracovaný Rosalind Krauss v pracích z minulého desetiletí. Jan Zálešák se v článku, „Bod zlomu. Hledání sociálního obratu v českém umění“ koncentruje na výstavy z let 1997 až 1999, které podle něj představují zásadní milník v procesu legitimizace otevřeně sociálně a politicky angažovaných uměleckých projektů. Daniel Grúň se v textu „Archív umelca – paralelná inštitúcia alebo prostriedok seba-historizácie?“ zaměřuje na různé způsoby práce s médiem archivu umělce v prostoru střední a východní Evropy. Číslo uzavírá překlad textu pařížského uměleckého kolektivu skrývajícího se pod pseudonymem Claire Fontaine, který kriticky analyzuje změny umělecké subjektivity vlivem tržních podmínek světového uměleckého provozu.

Obsah:

2011 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 10

sesit10Charakteristikou prvního letošního čísla Sešitu je zvýšený důraz na „příbuzné zóny“ zmíněné v jeho názvu. Číslo otevírá přehledový text Karla Stibrala o bio artu. Další „příbuznou zónu“ reprezentují dva texty z teorie či filosofie literatury. Studie Petra Koťátka, jenž nachází v literatuře přístupy blízké konceptuálnímu umění, vychází z příspěvku, který autor přednesl na konferenci „Důsledky konceptualismu“, uspořádané Vědecko-výzkumným pracovištěm AVU na jaře tohoto roku. Esej Tomáše Koblížka „Výpověď a singularita“ vypracovává vizi literární vědy, odvíjející se od pojetí výpovědi u Émila Benvenista, přihlíží ale rovněž k pojetí jedinečného významu zformulovanému v Barthesově Světlé komoře. Zařazením překladu práce „Altermoderna“ Nicolase Bourriauda pokračujeme ve zveřejňování programatických kurátorských textů z poslední doby. Recenze Václava Magida se věnuje loni vydané antologii Co je umění? mapující diskusi nad možností definovat umění v angloamerické filosofii druhé poloviny dvacátého století.

Obsah:

 

2010 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 9

sesit9Celkově se devátým číslem Sešitu táhne jako červená nit téma reflexe dějin a současnosti vztahu českého vizuálního umění a společnosti. Josef Ledvina se ve svém textu „České umění kolem roku 1980 jako pole kulturní produkce“ opírá o práci francouzského sociologa Pierra Bourdieua Pravidla umění (Brno: Host 2010) jako o metodologickou příručku, s jejíž pomocí předkládá institucionální analýzu české výtvarné scény okolo roku 1980. Pavlína Morganová ve své historické studii „České výtvarné umění v době transformace. Vztahy umění a ‚angažovanosti'“ čte vývoj české výtvarné scény od osmdesátých let do konce století prizmatem umělecké angažovanosti. Esej Martina Škabrahy „Co oko nevidí. Estetika politiky a politika estetiky v planetárním věku“ představuje pokus vsadit otázku po možnostech a důvodech státního subvencování umění do kontextu dramatických změn, kterými v globalizaci prochází tradiční postvestfálský koncept suverénního národního státu. Glosa Mileny Bartlové „Kulturní politika a politika kultury. Česko 2010, otazník“ zhodnocuje aktuální stav české kulturní politiky na pozadí změn, kterými prošla česká společnost za posledních dvacet let. Jakub Stejskal ve své recenzi knihy Dorothey von Hantelmann Jak dělat něco uměním zhodnocuje pokus autorky spojit společenskou funkci umění s jeho performativitou.

Obsah:

 

2010 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 8

sesit8Jádro tohoto čísla tvoří tři původní recenzované odborné studie. Sylva Poláková se ve svém textu zaměřuje na konvergence mezi filmem a architekturou, které sleduje na příkladu realizací v pražských ulicích z posledních let. Jan Zálešák se ve studii věnované „kritickému kurátorství“ zabývá proměnami rolí umělce a kurátora v éře po institucionální kritice. Tereza Stejskalová analyzuje na příkladu tří umělkyň fenomén odcházení ze sféry umění, jakož i pozornost, která je mu věnována uvnitř této sféry. Ve svém textu mimo jiné odkazuje na významný článek Hala Fostera „Co je nového na neoavantgardě“, jehož český překlad bezprostředně následuje. Jako dokument současné umělecké a kurátorské praxe je v čísle otištěn překlad manifestu kurátorů letošní Manifesty. Číslo uzavírá recenze na výstavu Gender Check, která proběhla na začátku tohoto roku ve vídeňském MUMOKu.

Obsah:

 

2009 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 6-7

sesit6-7Dvojčíslo 6-7 Sešitu je věnováno estetice a jejímu komplikovanému vztahu k současnému vizuálnímu umění a kultuře obecně. Estetika se hlásí k přesvědčení, že existuje specifický modus vztahu člověka ke světu, který umělecké techniky mají za cíl prostředkovat. S tímto vztahem se tradičně spojují výrazy jako bezzájmovost, krása, účelnost bez účelu, estetická zkušenost, estetický soud. Za posledních padesát let byly tyto termíny na poli teorie umění vystavěny těžké kritice. Dějiny západního umění, jak se zdálo, usvědčovaly estetickou teorii ze zastaralosti. Na teorii umění, která se chtěla oprostit od estetiky ale čekala nevyhnutelná volba: buď obhájit existenci svého předmětu v radikálně nových termínech, nebo rezignovat na to, že je jejím předmětem něco specifického, co vyžaduje vlastní kategorii. Obě možnosti skýtaly jisté přísliby, ale i nástrahy. Velmi neuspokojivé se například ukázaly pokusy dát nové odpovědi na to, co je to umění. A právě čím dál zjevnější omezení takových odpovědí vedla některé k potřebě vrátit se zpět a promyslet znovu konfiguraci moderního umění a estetický obor rozpravy, ve kterém byla tato konfigurace formulována. Intelektuální rámec modernistické umělecké praxe tvoří právě moderní estetika. Chceme-li tedy pochopit, co to je být moderní v umění a zda je to dobře, nebo špatně, musíme vzít v potaz slovník, který se formoval při promýšlení problémů, které se nám dnes mohou zdát mimo obzor relevance. To je alespoň přesvědčení sdílené většinou autorů zastoupených v tomto Sešitu.

Obsah:

 

2008 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 4-5

sesit4-5Tématem dvojčísla 4-5 Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny za rok 2008 je odkaz umělecko-politického hnutí Situacionistická internacionála (1957-1972) a jeho relevance pro dnešek. Tématu se dotýká jeden primární a tři sekundární texty (z nich jeden původní a dva překlady). Další obsah čísla tvoří články (čtyři původní a tři přeložené), které dál rozvádějí některé motivy související s tématem (problematika reprezentace, intervence do každodennosti, politická angažovanost umění), a to jednak v kontextu reflexe umění a každodenního života v reálném socialismu, jednak v rámci kritiky některých projevů současného českého umění.

Obsah:

 

2007 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 3

sesit3Sešit č. 3 je věnován třem otázkám, které tvořily leitmotivy dvanáctého ročníku výstavy documenta v Kasselu: „Je modernita naší antikou?“, „Co je holý život?“ a „Co dělat?“. Tyto tři otázky byly položeny vybraným českým myslitelům a publicistům pohybujícím se mimo oblast současného umění. Vedle původních příspěvků od Michaela Hausera, Martina Škabrahy a Tomáše Samka v čísle najdete překlady několika textů z projektu documenta 12 magazines, jež byly vybrány tak, aby osvětlily, prohloubily či problematizovaly tři leitmotivy.

Obsah:

 

2007 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 1-2

sesit1Tématem prvního dvojčísla Sešitu je spolupráce a participace v aktuálním sociálně angažovaném umění. Najdete zde překlady kritických textů od Claire Bishop, Marie Lind, Christiana Kravagny a Granta Kestera, prezentace umělců Jana Mlčocha, Thomase Hirschhorna, Alfreda Jaara, Kateřiny Šedé a umělecké skupiny Ládví, teoretický text od Petera Bürgera a rozhovor s filosofem Jacquesem Rancierem.

Obsah:

Další novinky

VVP AVU 2014