Insiders. Nenápadná generace druhé poloviny 90. let

2004–2005 / Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu, 14. 12. 2004 – 31. 1. 2005; Galerie Futura, Praha, 17. 2. – 1. 5. 2005. Otevřený archiv 90. let ve Futuře. Kurátorka Pavlína Morganová.Ve spolupráci s VVP AVU a Domem umění města Brna.

Pozvánka

Pozvánka

Vystavující umělci:
Zbyněk Baladrán – Kamera skura – Krištof Kintera – Lenka Klodová – Pavel Kopřiva – Alena Kotzmannová – Ján Mančuška – Jan Nálevka – Michal Pěchouček- Pavel Ryška – Tomáš Vaněk

Pro některá slova není možné v jiných jazycích najít správný ekvivalent. Je možné je složitě opsat, ale vyjádřit jedním slovem to samé prostě nelze. A to je i případ anglického slova „insiders“. Jsou to příslušníci určitého uzavřeného klubu, skupiny, profese nebo i širší komunity. Prostě ti, kteří znají pravidla a kontext svého společenství, umí se v něm pohybovat a hlásí se k němu.

Současná česká výtvarná scéna, tedy alespoň ta její část zajímající se o aktuální umění, je tak malá a uzavřená, že je v podstatě jakousi komunitou insiderů. V polovině 90. let se na ní objevila nová generace, která ji dnes spoluvytváří a do jisté míry určuje i její směřování. Jejich první díla vznikala ve specifické společenské situaci, kdy porevoluční euforii vystřídalo zklamání a „blbá nálada“. V angličtině se tomu říká „Expectations – Reality Gap“, tedy mezera mezi očekáváním a realitou. Nastupující generace insiderů začala vystavovat v rámci tehdejšího galerijního provozu, který se skládal z malých okrajových galerií a alternativních prostorů, sloužících výstavám někdy jen velmi krátkou dobu. Přestože se dnes již jedná v mnoha případech o uznávané autory, jejich raná díla jsou známa pouze malému okruhu. Znovu je ukázat, většinou poprvé v zavedeném galerijním prostoru, je hlavním cílem této výstavy.

K výstavě byl vydán česko-anglický katalog.

Výstavní provoz na české umělecké scéně v 90. letech 20. století

Jeden z textů výstavního katalogu. Eva Krátká, David Kulhánek, Dagmar Svatošová.

V následujících odstavcích jsou v heslovitých bodech koncentrovány informace ilustrující širší rámec provozu českého umění v 90. letech 20. století:

Pozice současného umění v České republice se v roce 1989 proměnila analogicky ke změnám v celospolečenském měřítku. Odstranění cenzury na všech úrovních umožnilo po dlouhých letech svobodnou prezentaci umění – „vystavit“ přestalo být otázkou složitých povolení či konspirace. Očekávalo se, že po reorganizaci a personálních obměnách dojde k vytvoření nové sítě veřejných institucí (státních či městských galerií) a k zakládání soukromých galerií. Struktura obvyklá pro umělecký a galerijní provoz v západních zemích však vznikala jen velmi těžce. Současné umění dodnes jen stěží vydobývá širší odezvu ve společnosti a v médiích. Kořeny této reality samozřejmě sahají hlouběji do minulosti. První dekáda po pádu komunismu je v tomto ohledu, z odstupu několika let, už její součástí.

V programu státních institucí našlo současné české umění v 90. letech místo zejména v Galerii hlavního města Prahy, jejíž kurátoři Olga Malá a Karel Srp realizovali sérii monografických výstav umělců nastupujících generací na Staroměstské radnici, založili tradici, byť přerušovanou, bienále mladých a v roce 1998 dali dohromady dočasnou instalaci současného českého umění v domě U Zlatého prstenu, která podávala konzistentní obraz aktuální situace. Národní galerie v Praze umožňovala výstavy mladších autorů řidčeji a idea Laboratoře současných tendencí se zrodila až v samém závěru desetiletí. Dá se konstatovat, že obě velké pražské instituce ve vztahu k aktuální tvorbě vykazují dnes oproti 90. letům 20. století setrvalejší stagnaci. Dům umění města Brna byl a dodnes je jedinou srovnatelnou mimopražskou institucí. V 90. letech však současnému umění až na výjimky nebylo v programu věnováno příliš místa – projekt Galerie G99 vznikl až na konci sledovaného období.

Sorosovo centrum současného umění realizovalo formou výročních výstav důležité projekty, které načrtly dobově relevantní a živá témata. Byla to zejména výstava Orbis Fictus, která poprvé u nás uvedla do souvislostí umění a vyvíjející se svět nových technologií, a Umělecké dílo ve veřejném prostoru, jež aktualizovala sociální dimenzi umění. Činnost Nadace a Centra pro současné umění významně podporovala jednotlivé umělecké projekty. Galerie Jelení, která vznikla v roce 1999 pak přinesla zásadní vzpruhu pro generaci nejmladších umělců.

Jedním z důležitých pilířů galerijní scény byla pražská Galerie MXM, která byla pilotním projektem komerční galerie zastupující a vystavující české umělce několika generací. Galerie Jiří Švestka od roku 1995 reprezentuje v českém prostředí neméně solitérní typickou soukromou galerii, orientovanou na trh s uměním. Z dalších pražských komerčních galerií, které v daném období aktivně ovlivnily uměleckou scénu je třeba jmenovat Galerii Behémót, Galerii JNJ nebo Galerii Pecka.

Mimo Prahy a Brna vznikla menší centra dění v oblasti současného umění s určitou infrastrukturou v Ostravě a v Ústí nad Labem. V Brně, kde stále funguje originální soukromý projekt Galerie Na bidýlku, působila Galerie mladých U dobrého pastýře a Galerie Druhá modrá, z novějších prostorů pak Galerie G99, která je součástí Domu umění a nezisková galerie Eskort. Ostravská scéna byla produktem místní umělecké komunity, sdružené okolo výstavního programu kavárny U Černého pavouka a Galerie 761. Důležitou roli zde sehrál také opakovaně pořádaný festival akčního umění. Současné umění se vystavovalo i na dalších místech, např. v Galerii Sokolská 26 a v Galerii Fiducia. V Ústí nad Labem působila kontinuálně Galerie Emila Filly, kde vystavovala i řada umělců ze zahraničí. Z regionálních galerií vykazuje od počátku 90. let trvalou aktivitu Galerie Klatovy – Klenová, na konci dekády vzniká stabilní program v Domě umění v Českých Budějovicích. V roce 1997 také proběhl první ročník ojedinělého projektu Zlínského salónu mladých.

V 90. letech byly pro výstavy současného umění poměrně stabilně využívány některé prostory spravované Unií výtvarných umělců v Praze, zejména Galerie V. Špály, výstavní síň Mánes a Nová síň. Byly v nich realizovány kurátorské výstavní projekty i samostatné výstavy současných českých umělců. Bohužel, ani jeden z těchto prostorů se nepodařilo transformovat v autonomní instituci (nejdéle vytrval program Galerie V. Špály), a v dnešní době kvůli nekvalitnímu programu zcela zmizely z horizontu současného umění.

Nejživějším projektem alternativního kulturního centra na české scéně se stal Universal NoD sídlící v experimentálním prostoru Roxy v Praze. K dalším prostorům, kde se podařilo udržet konjunkturu programu, patřila např. galerie Aktualität des Schönen v Liberci, pražský ateliér Noon a dále negalerijní prostory v prázdných objektech, jako např. ve Štencově domě, v Bořivojově ulici 26, v bývalém klubu Bunkr, ve Vile Richter a hlavně na Václavském náměstí 13 – 15, v zadním traktu budovy, kde se i dnes nacházejí ateliéry současných umělců. Mezi alternativními akcemi patří důležité místo sériím festivalů akčního umění, které probíhaly nejdříve v Ostravě a později i v Praze a Brně, vyvrcholily projektem s mezinárodní účastí Pražský parní válec 2000. Z dalších nezávislých akcí je třeba v tomto přehledu zmínit výstavu 99CZ, která byla největší výstavou v mimogalerijních prostorách u nás a svým retrospektivním zaměřením na české konceptuální umění 90. let může být považována za jakýsi mezník.

Další novinky

VVP AVU 2014