Terezie Nekvindová je historička umění působící na Vědecko-výzkumném pracovišti Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2014 získala doktorát s prací o výstavnictví v 60. letech 20. století. Specializuje se na moderní a současné umění a v současné době se zaměřuje zejména na dějiny výstavnictví a dějiny kurátorství. Je spoluautorkou knihy Výstava jako médium. České umění 1957–1999 (s Pavlínou Morganovou a Dagmar Svatošovou, 2020), Stanislav Kolíbal. Bývalé nejisté tušené (2019, eds. Dieter Bogner a Adam Budak), Automat na výstavu. Československý pavilon na Expo 67 v Montrealu (s Danielou Kramerovou a kol., 2017) aj.