Sešit 20 2016

Od roku 2012 používá newyorský kurátor a kritik Brian Droitcour svůj účet na online platformě Yelp k psaní recenzí výstav a umění. V reakci na to Orit Gat analyzoval některé otázky týkající se Yelpu a jeho potenciálního využití jako nástroje umělecké kritiky. Na příkladu Droitcoura Gat zřejmě nabádal čtenáře, aby se na internet dívali jako na místo, kde lze najít nové způsoby psaní o umění, které se otevírá většímu počtu autorů a rozmanitějšímu publiku a škále stylů. Tento článek tvrdí opak: zkušenost s internetem a sociálními médii byla personalizována do té míry, že vystavení různým názorům a psaní je stále obtížnější.

Sociální média jsou neodmyslitelnou součástí marketingu. Přispívají k intenzifikaci konzumní kultury a spolu s převládající neoliberální politikou ve vzdělávacím a kulturním sektoru mění dynamiku našeho přístupu ke znalostem a kultuře. To způsobuje změny v muzejní politice a tradičním modelu plánování – produkce – publikování a ovlivňuje institucionální postavení a platnost kritiky. Esej se snaží tyto změny identifikovat a zamyslet se nad stavem kritiky v současnosti. Zkoumá různá umělecká díla, která využívají sociální média, a navrhuje interdisciplinární přístup, který na základě sociální sémiotiky obrací pozornost k aktu komunikace. Chápeme-li uměleckou kritiku jako fungující interpretaci, můžeme vyjednávat o její pozici v překrývajících se diskurzivních rámcích a hodnotit sociální a kritický rozměr umění.

V posledním desetiletí vznikl umělecký výzkum jako nová avantgardní praxe v umění. S ohledem na rozpuštění uměleckých hranic se výzkumně orientované postupy stále více vypořádávaly s kdysi nepružnými hranicemi mezi uměním a vědou. Umělecký výzkum nejenže zpochybňoval zavedené představy o tvorbě vědeckého poznání, ale také konfrontoval uměleckou kritiku s řadou problémů. Vzhledem k současným teoriím estetické zkušenosti lze oprávněně kritizovat nároky uměleckého výzkumu jako vzájemně rozporné. Přestože mají tendenci opírat se o produkci vědění prostřednictvím uměleckých forem, inherentní „estetičnost“ materializovaných objektů této produkce vede k podkopávání veškeré konceptualizace.

Jedná se o český překlad přednášky přednesené na konferenci „Kolokvium AVU 1“ o roli média v uměleckém vzdělávání, která se konala 3. listopadu 2015 na Akademii výtvarných umění v Praze. V této přednášce je představen koncept „uměleckého myšlení“ a je prezentován jako metadisciplína, která by měla být základem studijních programů uměleckých akademií. Je představena zobecněná historie pedagogických postojů, které zaujímaly instituce věnující se vzdělávání umělců, přičemž je kontrastován dřívější důraz na produkci s pozdějším důrazem na recepci. Přednášku uzavírá nástin témat, která by bylo dobré zahrnout do učebního plánu současné umělecké školy.