Archiv

2021 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 30

Třicáté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny přináší texty na značně různorodá témata. Nejprve Sabrina Muchová v článku nazvaném „Umění a demokratizace“ analyzuje pojem estetické syntézy ve filozofii Albrechta Wellmera a v návaznosti na tohoto představitele kritické teorie se zamýšlí, jak mohou tvorba a recepce uměleckých děl posilovat demokratickou kulturu. Pod názvem „Města na kraji nemocnic“ se skrývá rozsáhlá studie Vojtěcha Märce o tzv. geopatogenních zónách; autor mj. zkoumá, jak se v tomto fenoménu odrážela dobová nespokojenost s pozdně socialistickým přístupem k bydlení, ale i obecnější krize určitého typu modernity. Třetí a poslední recenzovanou studií Sešitu 30/2021 je ohlédnutí Markéty Jonášové za výstavním projektem Frisbee (2004–2006), zasazující tuto prezentaci českého videoartu do kontextu globalizace. Charakter diskusního příspěvku či polemické eseje má text Jozefa Kovalčika „Kde kolidujú súčasné akadémie a umelecká prax?“, v němž autor kriticky reflektuje způsob uměleckého vzdělávání založeného na tradici „mistrovských tříd“. Číslo pak uzavírá recenze Jiřího Tourka na knihu Petera Eisenmana a Elisy Iturbe Lateness, jejímž tématem je „pozdnost“ jako nástroj kritiky v současné architektuře.

V tiráži je uvedeno chybné vročení 30/2020, správně má být uvedeno, že toto číslo je 30/2021. Za uvedenou chybu se omlouváme.

2020 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 29

[cml_media_alt id='2799']29_2020[/cml_media_alt]Tematické číslo odborného recenzovaného časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny se tentokrát zaměřuje na aplikaci a reflexi marxistických přístupů k dějinám umění i samotnému umění. Hostující editorka Milena Bartlová vybrala do čísla na základě open-callu texty, které se k tématu přibližují z různých pozic.

Celé číslo uvádí studie, v níž sama editorka shrnula dosavadní marxistické koncepce dějin umění. Následuje studie Tomáše Hříbka o Karlu Teigem a jeho originálním marxistickém příspěvku k teorii architektury. Třetí recenzovaná studie pochází z pera polské historičky umění Agaty Pietrasik a přibližuje edukační strategie Muzea moderního umění v Lodži, které v letech 1935–1965 vedl Marian Minich; text je publikován v původním anglickém znění. V pořadí poslední studií je podrobný rozbor teorie aktu v československé fotografii 50. a 60. let, který sepsala Marianna Placáková. Číslo pak uzavírá recenze dvou knih zabývajících se uměním socialistické realismu na Slovensku; jedná se o Prerušenou pieseň Alexandry Kusé a Súmrak doby Bohunky Koklesové. Pro Sešit publikace zrecenzovaly Johana Lomová a Hana Buddeus.

 

2020 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 28

Dvacáté osmé číslo odborného recenzovaného časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny nabízí tentokrát poměrně užší rozptyl zaměření jednotlivých studií a recenzí knih, než bývá u netematických čísel zvykem.

Uvádíme jej recenzí knihy Networking the Bloc (2019) od Klary Kemp-Welch, Jan Wollner se zaměřuje na to britská badatelka přistupuje k experimentálnímu umění 60.–80. let. V další ze studií píše Johana Lomová o závažnější stránce „zlatých šedesátých“, když zkoumá, jak fungovala cenzury v dobových výtvarných časopisech. Kritickému přemýšlení o úloze architektury se věnují další tři studie. Michaela Janečková píše o konceptu energetismu, jak jej chápal Karel Janů. Karolina Jirkalová rozebírá dopady a dosahy tzv. Usnesení č. 333/1982 Sb. o stavebnictví. O současných hranicích a možnostech architektury a designu pak píše Klára Peloušková. Číslo uzavíráme recenzí antologie Euroamerické architektonické myšlení (2018) od slovenského teoretika architektury Mariana Zervana.

Obsah

2019 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 27

Ve dvacátém sedmém čísle Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se sešly texty tematicky velmi různorodé. V úvodu najdeme recenzi Jitky Šosové na antologii textů Art and Theory of post-1989, která obsahuje překlady textů z našeho regionu spolu s úvody zahraničních badatelů. Dalším textem je úvaha Tomáše Pospiszyla o úkolech, které čekají na zpracování dějinami umění postsocialistických zemí. Oba příspěvky se tak vztahují k tématu reflexe naší historie. Marianna Placáková se věnuje problematickému pojmu „ženské umění“ od 80. let do současnosti. Další texty se vztahují k tématu identity: Lenka Veselá řeší otázku zásahů technologie do těla v podobě hormonálního designu a Tomáš Javůrek se zaměřuje na celkovou kybernetizaci naší identity skrze data (a umění), které produkujeme. Lucia Miklošková připravila studii o historii a užití pojmu infra-mince, který do kontextu umění přenesl Marcel Duchamp z oboru teoretické matematiky. Poslední studií v netematickém čísle je text Šárky Lojdové, která se zamýšlí nad známou tezí Arthura C. Danta o konci umění, speciálně se zamýšlí nad tím, jaké jsou zdroje Dantových úvah.

Obsah:

2019 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 26

Dvacáté šesté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se vrací ještě jednou k tématu historie výstav, jež chápeme jako prizma, jímž je možné se dívat na umění druhé poloviny dvacátého století. Obsahuje rozhovor Terezie Nekvindové s kurátorkou a kritičkou Ludmilou Vachtovou, která připravovala program nejen pro galerii Na Karlově náměstí, ale též Galerii Platýz a podílela se také na přípravě série výstav v Liberci v šedesátých letech. Dále zde najdeme text Márie Oriškové o dvou výstavách amerického umění, které proběhly v Československu v roce 1947 a 1969. Následuje studie o Jiřím Valochovi, v níž se tentokrát autorka Helena Musilová věnuje jedné konkrétní výstavě, již Valoch připravil pro brněnský Dům umění v roce 1980. Dalším z textů je studie Evy Skopalové a Marianny Placákové, která se věnuje ženám v umění 50.–80. let a to jak těch, které tvořily, tak i těch na obrazech. Číslo uzavírá text Alise Tifentale o strategiích vystavování fotografie na FIAP 1956.

Obsah:

2018 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 25

Tematické číslo, které jako hostující editorka připravila Pavlína Morganová, je věnováno výstavám, jejich dějinám, formátu a roli, jež mají v současné kulturní produkci. Médium výstavy je od devatenáctého století nástrojem prezentace výtvarných děl a významným prostředníkem komunikace mezi umělcem a divákem. Role výstavy v uměleckém světě posilovala po celé dvacáté století a v současnosti se stala hlavním médiem percepce, legitimizace, ale též institucionalizace výtvarného umění. Jednotlivé texty tohoto vydání se věnují tématu ve velké šíři od zájmu o formát a roli bienálních přehlídek v šedesátých letech, o nichž zde píše Terezie Nekvindová, až po definování nového typu nezávislých organizací, které ve svém textu navrhuje Ana Bilbao. Mimo to najdeme ve dvacátém pátém Sešitu také text Pavlíny Morganové o dosud málo prozkoumaném fenoménu bytových privátních výstav sedmdesátých a osmdesátých let v Československu. Další ze zařazených studií je text Terezy Rudolf, která se na pozadí problematiky vystavování fotografie jako takové zabývá způsoby negalerijní prezentací fotografie u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech. Postavě kurátora jakožto spiritu agens se věnuje studie Jany Písaříkové o aktivitách Jiřího Valocha v Domě umění města Brna na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. První z plánovaných dvou tematických čísel věnovaných výstavám uzavírá překlad inspirativního textu Jana Verwoerta „Podivuhodný příběh bienálního umění“.

Obsah:

2018 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 24

Dvacáté čtvrté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se tentokrát točí kolem otázky co a proč považujeme v umění za nové? Odpovědi najdeme v pěti textech, z nichž každý se dívá na problém z jiného úhlu. Filozof a teoretik umění Kamil Nábělek zkoumá jakým způsobem můžeme uvažovat o uměleckém díle jakožto příkladu? Hledá paralely mezi pojmem exemplární paradigma Giorgia Agambena a koncepcí dialektického obrazu u Waltera Benjamina. Teoretička filmu Sylva Poláková se ve svém příspěvku věnuje luminokinestismu u Zdeňka Pešánka. Alexandra Moralesová se pak textu zaměřuje na současný fenomén uměleckých filmových laboratoří jako na platformu experimentální filmové tvorby, kde po digitální transformaci průmyslové produkce pohyblivých obrazů získává nový život klasický filmový materiál. Poslední studií v tomto čísle je článek Adama France věnovaný dějinám softwarového umění, který sdílí s předchozími dvěma texty snahu odrazit se od dějin konkrétního média k reflexi obecných předpokladů jedné z oblastí dnešní umělecké tvorby. Číslo uzavírá recenze monografie z pera Rey Michalové o Karlu Teigem, kterou pro Sešit napsal Josef Vojvodík. Zatímco nové nevyhnutelně stárne, návraty starého jsou často více než pouhým opakováním.

Obsah:

2017 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 23

Ve dvacátém třetím čísle Sešitu se potkávají tak rozmanité problémové oblasti, jako environmentalismus, bioart, restaurování a počítačové hry. Studie Ondřeje Navrátila se zaměřuje na reflexi environmentálních otázek v českém umění devadesátých let. Pozoruhodným rysem konkrétních projektů, o nichž se zde pojednává, je fakt, že buď nebyly vůbec uskutečněny, nebo se v procesu jejich realizace muselo ustoupit od původní vize. Autor zdůvodňuje neúspěch těchto (převážně importních) environmentálních intervencí obecnou nevraživostí tehdejšího českého kulturního prostředí k angažovanosti v umění. Eva Šlesingerová v textu „Bioart a sciart. Proplétání věcí, těl a technologií“ podává erudovaný vhled do teoretických diskusí doprovázejících umělecké experimenty na hraně živého a neživého nebo lidského a nelidského. Zároveň přichází s kritickou interpretací této tendence, podle níž se jedná o další podobu biomoci, která redukuje člověka a další organismy na jejich biologickou složku, již zároveň podřizuje přísné vědecko-technické kontrole. Recenzní studie Matěje Strnada se věnuje dvěma nedávno publikovaným knihám zaměřujícím se na problematiku konzervování-restaurování, můžeme ji ale číst také jako obecný úvod do teoretických otázek, které se vynořují v souvislosti s úkoly obnovy a uchovávání kulturních artefaktů, nebo jako sondu do stavu debaty v lokálním prostředí. Adam Franc ve své recenzi monografie Heleny Bendové Umění počítačových her nabízí přehled dosavadní reflexe této problematiky v českém prostředí a kritickou analýzu argumentů, pomocí kterých Bendová obhajuje umělecký status počítačových her.

Obsah:

2017 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 22

Nové číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny obsahuje texty, které propojují předměty zájmu a metody dějin umění a filmové vědy. Obě tyto uměnovědné disciplíny v posledních letech čerpají cennou inspiraci z oblasti vizuálních studií, mediální archeologie a dalších mezioborových přístupů, což se zrcadlí i v jednotlivých příspěvcích tohoto tematického čísla. François Albera se v textu Za epistemiologií montáže zabývá montáží nikoliv jako konkrétním filmovým postupem, ale jako širším, různorodě strukturovaným dobovým diskursem. Matěj Strnad sleduje ve své studii různé verze filmu Anémic Cinema Marcela Duchampa, aby své bádání završil otázkami po charakteru filmového díla a tvorbě filmového kánonu. Tomáš Pospiszyl se ve svém textu věnuje raným kolážím Jiřího Koláře a zkoumá, do jaké míry byly zprostředkované filmovými postupy. Esej Václava Krůčka se zaměřuje na pojetí pohybu času či jeho nehybnosti ve filmu Zvětšenina režiséra Michelangela Antonioniho. Text Kateřiny Svatoňové nahlíží dílo současných českých umělců a umělkyň – Zbyňka Baladrána, Barbory Kleinhamplové, Tomáše Svobody a Adély Babanové – skrze poznatky německé filozofie a teorie médií. Číslo Sešitu uzavírají recenze na knihy Artificial Darkness Noama M. Elcotta a antologii Medienwissenschaft, kterou sestavily Kateřina Krtilová a Kateřina Svatoňová.

Obsah:

2016 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 21

Dvacáté první číslo Sešitu s tématem „Spekulace a umění“ se věnuje estetickým a umělecko-kritickým implikacím tzv. „spekulativního obratu“ v kontinentální filosofii, reprezentovaného proudy jako spekulativní realismus, nový materialismus, objektově orientovaná ontologie či akceleracionismus. Studie, které tvoří kostru tohoto čísla Sešitu, jsou prvními odbornými publikacemi v českém jazyce, jež se neomezují pouze na zprostředkování základní orientace v dané myšlenkové tendenci, nýbrž původním a kritickým způsobem rozvíjejí její podněty.

V úvodním textu tohoto čísla se Václav Janoščík za pomoci metafory „mapy a území“, kterou přebírá ze stejnojmenného románu Michela Houellebecqua, vyrovnává s filosofií Quentina Meillassouxa a jejím požadavkem vystoupení našeho poznání směrem k „velkému vnějšku“, ležícímu za hranicemi korelace myšlení a objektu. Tomáš Hříbek nabízí kritiku spekulativního realismu a nového materialismu z pozic analytické filosofické tradice, přičemž se detailně zaměřuje na ontologii Grahama Harmana a její důsledky pro estetiku. Studie Martina Kaplického srovnává Harmanovo myšlení s odkazem Alfreda North Whiteheada a přibližuje postavení estetiky ve filosofických systémech obou těchto myslitelů. Lukáš Likavčan za pomocí pojmu „xenoracionality“ obohacuje reflexi místa estetiky v myšlenkovém rámci spekulativního realismu o problematiku vykročení za hranice antropocentrismu, již na jedné straně otevírá ekologická krize a na druhé straně rozvoj umělé inteligence.

Čtyři původní studie jsou doplněny překladem textu Suhaila Malika, který prosazuje vymanění umělecké tvorby z korelacionismu ukotveného v estetické zkušenosti a dochází tak k nezbytnosti zničení současného umění. K tematickému bloku patří také recenze Terezy Stejskalové na antologii Objekt, kterou Václav Janoščík vydal v minulém roce u příležitosti konání stejnojmenné výstavy v galerii Kvalitář. V druhé recenzi tohoto čísla se Milena Bartlová věnuje otázce „patického“ provázání vědecké aktivity s existenciální situací badatele v knize Josefa Vojvodíka a Marie Langerové Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století.

Obsah:

2016 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 20

Jádro čísla tvoří tři studie navazující na mezinárodní konferenci „Art Criticism 2.0“, která proběhla v listopadu minulého roku v rámci doprovodného programu Ceny Věry Jirousové. Článek Elisy Ruscy upozorňuje na úskalí spojená s užitím sociálních médií pro účely umělecké kritiky, kdy odborné posouzení bývá nahrazováno kvantitativním měřením popularity. Eve Kalyva interpretuje zapojení sociálních sítí do současného uměleckého provozu jako aspekt širšího procesu komodifikace kultury v podmínkách neoliberalismu. Sebastian Mühl se věnuje otázce kritického hodnocení výstupů „uměleckého výzkumu“ z hlediska jejich kognitivního a estetického statusu. Zatímco v tištěné verzi časopisu jsou tyto texty dostupné v českém překladu, na webových stránkách Sešitu je možné si je stáhnout v původním anglickém znění. Číslo dále obsahuje překlad textu Luise Camnitzera, ve kterém tato význačná osobnost konceptuálního umění podává výklad proměn pojetí umělecké pedagogiky v průběhu dvacátého století a zároveň formuluje manifest emancipace procesu učení se umění od okovů akademické výuky. Číslo uzavírá recenze Slavomíry Ferenčuhové na monografii Huberta Guzíka věnované fenoménu koldomu v československé architektuře poloviny minulého století.

Obsah:

2015 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 19

Za nejširší společný jmenovatel textů zahrnutých v čísle 19/2015 můžeme označit reflexi paradigmatické změny mezi vrcholným modernismem, spojeným s formalistickou teorií umění a konceptem specifičnosti média, a poválečnou neoavantgardou, jež se chtěla rozejít s takto chápanou estetickou autonomií umění (konceptualismus, akční umění). Tato změna měla poněkud odlišnou náplň a průběh na západní a na východní straně železné opony, což vybízí k převaze komparativního přístupu ve zkoumání dotyčného období. Původní texty obsažené v tomto čísle jsou uspořádány s ohledem na chronologický vývoj dané problematiky. Tomáš Hříbek vzájemně konfrontuje modernistické teorie uměleckého díla u Greenberga a Mukařovského, přičemž se ptá na limity a specifika formalismu. Michaela Brejcha v návaznosti na článek Diarmuida Costella (Sešit, 2009, č. 6–7, s. 44–66) kritizuje formalistickou teorii umění za její zúžení odkazu kantovské estetiky a navrhuje možnost, jak zahrnout konceptuální tvorbu pod estetickou koncepci umění. Rozhovor Pavlíny Morganové s Robertem Wittmannem představuje činnost a postoje jedné z neprávem opomíjených postav hnutí Aktual. Milena Bartlová se ve své „Srovnávací recenzi“ věnuje posledním knižním publikacím Karla Císaře a Tomáše Pospiszyla.

Obsah:

2015 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 18

V přítomném čísle Sešitu otiskujeme dvě studie z oblasti experimentální poezie, ta třetí se zaměřuje na konvergence mezi současným vizuálním uměním a oblastí profesionálního tance. Číslo tradičně uzavírá recenze na významnou odbornou publikaci. Jan Wollner sleduje paralely mezi deníkovými texty Pavla Juráčka, experimentální poezií propagovanou Bohumilou Grögerovou a Jiřím Hiršalem či literárněvědnými zkoumáními Jiřího Pechara a psychiatrickým diskursem, aby poskytl vhled do rozporuplných způsobů užití pojmu „experiment“ v kulturním životě Československa na konci šedesátých let. K experimentální poezii této dekády se obrací také Ondřej Buddeus ve své studii zaměřené na osobnost norského básníka Jana Erika Volda. Podle Buddeuse jazykové permutace nebo dekonstrukce básnické subjektivity, které nacházíme v tvorbě tohoto autora, organicky vyplývaly z étosu skandinávské literární neoavantgardy. Viktor Čech dává rostoucí popularitu tance a choreografie v současném vizuálním umění do souvislosti s širším fenoménem tzv. „archivního impulsu“, v jehož rámci se dnešní umělkyně a umělci obracejí k rekonstrukci a rekontextualizaci odkazu moderního umění. Hubert Guzik ve své recenzi charakterizuje loňské vydání antologie Věci a slova jako „průkopnické“. Vytýká ale této publikaci, že v ní kromě zastoupených hlasů kulturní avantgardy chybí hlasy avantgardy technické nebo ekonomické.

Obsah:

 

2014 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 17

Číslo 17 je obsahově rozkročeno mezi dvěma hlavními tematickými okruhy, pojmem experiment a postinternetovým uměním. První blok textů tvoří dvě původní odborné studie a rozhovor, jež vycházejí z příspěvků prezentovaných 19. února 2014 na konferenci „Hranice experimentu“ na UMPRUM. Úvodní teoretická úvaha Kamila Nábělka je věnována analýze pojmu experiment a jeho odlišného použití ve vědě a umění. Na pojetí experimentu v oblasti architektury a urbanismu se zaměřuje Markéta Žáčková v případové studii věnované činnosti Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) v období reálného socialismu. K možnostem experimentování v literatuře, zejména s ohledem na francouzský nový román a experimentální poezii šedesátých let, se vyslovuje Jiří Pechar v rozhovoru s organizátory zmíněné konference Johanou Lomovou a Janem Wollnerem. Tématu postinternetového umění jsou věnovány dva texty. Václav Magid uvádí aktuální debatu kolem pojmu postinternetu do interpretačního rámce kritické teorie. Posledním textem čísla je překlad úvahy umělce Artieho Vierkanta „Objekt obrazu po internetu“ z roku 2010, jenž může být považován za jakýsi manifest tohoto uměleckého trendu.

Obsah:

2014 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 16

sesit16Šestnácté číslo Sešitu přináší tři studie tematizující různé podoby výtvarné avantgardy padesátých a šedesátých let, glosu věnovanou filosofické interpretaci fotografie a recenzi na architektonickou publikaci. Hana Buddeus v článku, vycházejícím z příspěvku na loňské konferenci VVP AVU „Mezi tvorbou a výrobou. Proměny umělecké práce“, porovnává různé přístupy k fotografické dokumentaci happeningu, přičemž zdůrazňuje význam jeho legendárních předchůdců Jacksona Pollocka a Vladimíra Boudníka. Tomáš Pospiszyl na základě studia korespondence Jiřího Koláře a dalších archivních pramenů osvětluje peripetie kontaktů mezi československými umělci a hnutím Fluxus v šedesátých letech minulého století. Vítězka prvního ročníku studentské soutěže o nejlepší odborný článek Lenka Brabcová Kršiaková nabízí interpretaci tvorby Daniela Burena prostřednictvím pojmového aparátu převzatého z knihy Miroslava Petříčka Myšlení obrazem. Tomáš Koblížek v textu „François Laruelle o fotografii“ reaguje na Laruellovu knihu Koncept nefotografie, jejíž teze konfrontuje s literárními postupy Alaina Robbe-Grilleta. Číslo uzavírá Jana Pavlová s recenzí antologie editorky Moniky Mitášové Oxymorón a pleonasmus II.

Obsah:

2013 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 15

Sešit 15V patnáctém čísle Sešitu pokračujeme ve zveřejňování studií, jež vzešly z příspěvků přednesených na konferenci „Mezi Východem a Západem. Jak se v poválečném Československu psalo o výtvarném umění?“. Beata Jablonská seznamuje s napínavou diskusí o roli obrazu „More“ Júlia Kollera v souvislostech zrodu konceptualismu na Slovensku. Josef Ledvina ve své sondě do dobové debaty ukazuje, že „historická pravda“ postmoderního umění tkví v samotné podobě sporu o jeho definici. S tematikou konference souzní text Pavlíny Morganové „Smysl slova spočívá v jeho použití. Jiří Kolář – Yoko Ono“. Poslední studií v čísle je text Kariny Pfeiffer Kottové „Institucionální avantgarda“, který se zaměřuje na aktuální sebekritické strategie výstavních a sbírkotvorných institucí současného umění. Číslo uzavírá recenze Ondřeje Buddeuse na letos vydanou antologii editorky Evy Krátké Česká vizuální poezie. Teoretické texty.

Obsah:

 

2013 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 14

Sešit 14Tři studie obsažené ve čtrnáctém čísle Sešitu vzešly z příspěvků na konferenci „Mezi Východem a Západem. Jak se v poválečném Československu psalo o výtvarném umění?“, která se konala v listopadu roku 2012 na půdě pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Milena Bartlová v textu „Punkva. Kde je marxismus v českých dějinách umění?“ zkoumá osudy marxistické metody v českém poválečném dějepisu umění. Jan Wollner se ve studii „Prostor k rozlišení“ pokouší rekonstruovat „diskusi o prostoru“, jež se odehrávala v šedesátých letech kolem Jana Patočky. Martina Pachmanová upírá pozornost na Chalupeckého psaní o ženách a ženskosti v umění. Studie doplňuje rozhovor s Rostislavem Šváchou, věnovaný vývoji metodologie českého dějepisu umění po roce 1948. Číslo uzavírá recenze knihy Tiché revoluce uvnitř ornamentu Lady Hubatové-Vackové od Tomáše Jirsy.

Obsah:

2012 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 13

sesit13Toto číslo Sešitu nabízí tři sondy do způsobů interakce teorie a umělecké praxe: 1) radikální politické proklamace dvou uměleckých skupin koketujících s vnitřní rozporností (Tereza Stejskalová, „Ménage a trois teorie umění a politiky“); 2) pokusy umělecké kritiky přizpůsobit zdánlivě přiléhavý pojem odlišnému kontextu (Tomáš Pospěch, „Vizualismus a jeho pojetí fotografie jako fotografie“); 3) pohyb v nejasné zóně „nedávného“ umění, kde rozdíl mezi kritikou a dějinami umění ztrácí na ostrých konturách (Milena Bartlová, „Co znamená psát dějiny umění?“). Číslo dále obsahuje překlad eseje Andrease Müller-Pohleho „Visualismus“, který doplňuje Pospěchův článek, a recenzi monografie Mileny Bartlové Skutečná přítomnost.

Obsah:

2012 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 12

sesit12Dvanácté číslo Sešitu obsahuje čtyři texty, z nichž se každý vztahuje k jiné oblasti vizuální kultury. Studie teoretičky architektury Martiny Sedlákové „Mezi abstraktním a konkrétním. Tadao Andó a jeho pojetí architektonického prostoru“ zkoumá Andóovy tematizace vztahu „abstraktního“ a „konkrétního“, dialektiku prázdnoty a plnosti či jeho jedinečnou kulturní polohu na průsečíku vlivů japonské tradiční a západní moderní architektury. Nina Vrbanová ve svém článku „Verejné súkromie ako model neokonceptuálného umenia“ na tématu „veřejného soukromí“ ilustruje svou tezi, že charakteristickým znakem neokonceptualismu je determinace volby výrazových prostředků obsahem, a že se tudíž nejedná o styl, ale o strategii. Text Karla Císaře „Dějiny současného umění v zúženém poli“ je kritickým komentářem domácí teoretické reflexe postmoderny ve vizuálním umění, vyprovokovaným antologií České umění 1980-2010. Konečně Jeff Wall ve své rozsáhlé eseji „‚Známky lhostejnosti‘. Aspekty fotografie (jako) konceptuálního umění“ poukazuje na historické paradoxy hledání uměleckého statusu fotografie.

Obsah:

 

2011 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 11

sesit11V jedenáctém čísle Sešitu publikujeme další tři texty, které původně zazněly na letošní výroční konferenci VVP AVU s názvem „Důsledky konceptualismu“. Karel Císař ve svém eseji „Fotografie po konceptuálním umění“ porovnává dva způsoby interpretace dopadu konceptualismu na fotografii, jeden načrtnutý Jeffem Wallem v jeho vlivném textu „Znaky lhostejnosti“ a druhý vypracovaný Rosalind Krauss v pracích z minulého desetiletí. Jan Zálešák se v článku, „Bod zlomu. Hledání sociálního obratu v českém umění“ koncentruje na výstavy z let 1997 až 1999, které podle něj představují zásadní milník v procesu legitimizace otevřeně sociálně a politicky angažovaných uměleckých projektů. Daniel Grúň se v textu „Archív umelca – paralelná inštitúcia alebo prostriedok seba-historizácie?“ zaměřuje na různé způsoby práce s médiem archivu umělce v prostoru střední a východní Evropy. Číslo uzavírá překlad textu pařížského uměleckého kolektivu skrývajícího se pod pseudonymem Claire Fontaine, který kriticky analyzuje změny umělecké subjektivity vlivem tržních podmínek světového uměleckého provozu.

Obsah:

2011 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 10

sesit10Charakteristikou prvního letošního čísla Sešitu je zvýšený důraz na „příbuzné zóny“ zmíněné v jeho názvu. Číslo otevírá přehledový text Karla Stibrala o bio artu. Další „příbuznou zónu“ reprezentují dva texty z teorie či filosofie literatury. Studie Petra Koťátka, jenž nachází v literatuře přístupy blízké konceptuálnímu umění, vychází z příspěvku, který autor přednesl na konferenci „Důsledky konceptualismu“, uspořádané Vědecko-výzkumným pracovištěm AVU na jaře tohoto roku. Esej Tomáše Koblížka „Výpověď a singularita“ vypracovává vizi literární vědy, odvíjející se od pojetí výpovědi u Émila Benvenista, přihlíží ale rovněž k pojetí jedinečného významu zformulovanému v Barthesově Světlé komoře. Zařazením překladu práce „Altermoderna“ Nicolase Bourriauda pokračujeme ve zveřejňování programatických kurátorských textů z poslední doby. Recenze Václava Magida se věnuje loni vydané antologii Co je umění? mapující diskusi nad možností definovat umění v angloamerické filosofii druhé poloviny dvacátého století.

Obsah:

 

2010 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 9

sesit9Celkově se devátým číslem Sešitu táhne jako červená nit téma reflexe dějin a současnosti vztahu českého vizuálního umění a společnosti. Josef Ledvina se ve svém textu „České umění kolem roku 1980 jako pole kulturní produkce“ opírá o práci francouzského sociologa Pierra Bourdieua Pravidla umění (Brno: Host 2010) jako o metodologickou příručku, s jejíž pomocí předkládá institucionální analýzu české výtvarné scény okolo roku 1980. Pavlína Morganová ve své historické studii „České výtvarné umění v době transformace. Vztahy umění a ‚angažovanosti'“ čte vývoj české výtvarné scény od osmdesátých let do konce století prizmatem umělecké angažovanosti. Esej Martina Škabrahy „Co oko nevidí. Estetika politiky a politika estetiky v planetárním věku“ představuje pokus vsadit otázku po možnostech a důvodech státního subvencování umění do kontextu dramatických změn, kterými v globalizaci prochází tradiční postvestfálský koncept suverénního národního státu. Glosa Mileny Bartlové „Kulturní politika a politika kultury. Česko 2010, otazník“ zhodnocuje aktuální stav české kulturní politiky na pozadí změn, kterými prošla česká společnost za posledních dvacet let. Jakub Stejskal ve své recenzi knihy Dorothey von Hantelmann Jak dělat něco uměním zhodnocuje pokus autorky spojit společenskou funkci umění s jeho performativitou.

Obsah:

 

2010 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 8

sesit8Jádro tohoto čísla tvoří tři původní recenzované odborné studie. Sylva Poláková se ve svém textu zaměřuje na konvergence mezi filmem a architekturou, které sleduje na příkladu realizací v pražských ulicích z posledních let. Jan Zálešák se ve studii věnované „kritickému kurátorství“ zabývá proměnami rolí umělce a kurátora v éře po institucionální kritice. Tereza Stejskalová analyzuje na příkladu tří umělkyň fenomén odcházení ze sféry umění, jakož i pozornost, která je mu věnována uvnitř této sféry. Ve svém textu mimo jiné odkazuje na významný článek Hala Fostera „Co je nového na neoavantgardě“, jehož český překlad bezprostředně následuje. Jako dokument současné umělecké a kurátorské praxe je v čísle otištěn překlad manifestu kurátorů letošní Manifesty. Číslo uzavírá recenze na výstavu Gender Check, která proběhla na začátku tohoto roku ve vídeňském MUMOKu.

Obsah:

 

2009 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 6-7

sesit6-7Dvojčíslo 6-7 Sešitu je věnováno estetice a jejímu komplikovanému vztahu k současnému vizuálnímu umění a kultuře obecně. Estetika se hlásí k přesvědčení, že existuje specifický modus vztahu člověka ke světu, který umělecké techniky mají za cíl prostředkovat. S tímto vztahem se tradičně spojují výrazy jako bezzájmovost, krása, účelnost bez účelu, estetická zkušenost, estetický soud. Za posledních padesát let byly tyto termíny na poli teorie umění vystavěny těžké kritice. Dějiny západního umění, jak se zdálo, usvědčovaly estetickou teorii ze zastaralosti. Na teorii umění, která se chtěla oprostit od estetiky ale čekala nevyhnutelná volba: buď obhájit existenci svého předmětu v radikálně nových termínech, nebo rezignovat na to, že je jejím předmětem něco specifického, co vyžaduje vlastní kategorii. Obě možnosti skýtaly jisté přísliby, ale i nástrahy. Velmi neuspokojivé se například ukázaly pokusy dát nové odpovědi na to, co je to umění. A právě čím dál zjevnější omezení takových odpovědí vedla některé k potřebě vrátit se zpět a promyslet znovu konfiguraci moderního umění a estetický obor rozpravy, ve kterém byla tato konfigurace formulována. Intelektuální rámec modernistické umělecké praxe tvoří právě moderní estetika. Chceme-li tedy pochopit, co to je být moderní v umění a zda je to dobře, nebo špatně, musíme vzít v potaz slovník, který se formoval při promýšlení problémů, které se nám dnes mohou zdát mimo obzor relevance. To je alespoň přesvědčení sdílené většinou autorů zastoupených v tomto Sešitu.

Obsah:

 

2008 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 4-5

sesit4-5Tématem dvojčísla 4-5 Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny za rok 2008 je odkaz umělecko-politického hnutí Situacionistická internacionála (1957-1972) a jeho relevance pro dnešek. Tématu se dotýká jeden primární a tři sekundární texty (z nich jeden původní a dva překlady). Další obsah čísla tvoří články (čtyři původní a tři přeložené), které dál rozvádějí některé motivy související s tématem (problematika reprezentace, intervence do každodennosti, politická angažovanost umění), a to jednak v kontextu reflexe umění a každodenního života v reálném socialismu, jednak v rámci kritiky některých projevů současného českého umění.

Obsah:

 

2007 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 3

sesit3Sešit č. 3 je věnován třem otázkám, které tvořily leitmotivy dvanáctého ročníku výstavy documenta v Kasselu: „Je modernita naší antikou?“, „Co je holý život?“ a „Co dělat?“. Tyto tři otázky byly položeny vybraným českým myslitelům a publicistům pohybujícím se mimo oblast současného umění. Vedle původních příspěvků od Michaela Hausera, Martina Škabrahy a Tomáše Samka v čísle najdete překlady několika textů z projektu documenta 12 magazines, jež byly vybrány tak, aby osvětlily, prohloubily či problematizovaly tři leitmotivy.

Obsah:

 

2007 / Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 1-2

sesit1Tématem prvního dvojčísla Sešitu je spolupráce a participace v aktuálním sociálně angažovaném umění. Najdete zde překlady kritických textů od Claire Bishop, Marie Lind, Christiana Kravagny a Granta Kestera, prezentace umělců Jana Mlčocha, Thomase Hirschhorna, Alfreda Jaara, Kateřiny Šedé a umělecké skupiny Ládví, teoretický text od Petera Bürgera a rozhovor s filosofem Jacquesem Rancierem.

Obsah:

VVP AVU
Vědecko-výzkumné pracoviště
Akademie výtvarných umění

T: (+420) 773 751 618
E: vvp@avu.cz

facebook
instagram