Uvádějí se v poznámkách pod čarou podle následujících vzorů:
Kniha s jedním autorem:
Slavoj ŽIŽEK, Podkova nade dveřmi, Praha: VVP AVU 2008.
Kniha, která má dva a více autorů:
Peter MICHALOVIČ – Vlastimil ZUSKA, Znaky, obrazy a stíny slov, Praha: AMU 2009, s. 121.
Kapitola nebo jiná část knižní monografie:
Thierry DE DUVE, „The Readymade and the Tube of Paint“, in: Kant after Duchamp, Cambridge, MA: MIT Press, s. 147–196.
Kapitola nebo jiná číst editovaného sborníku:
David FREEDBERG, „Arousal by Image“, in: Bill BECKLEY – David SHAPIRO (eds.), Uncontrollable Beauty, New York: Allworth 1998, s. 113–145.
Článek v akademickém periodiku:
Axel HONNETH, „Liberty’s Entanglements. Bob Dylan and His Era“, Philosophy and Social Criticism, roč. 36, 2010, č. 7, s. 777–783.
Článek v neakademickém tisku:
Milan MIKULÁŠTÍK, „Tak trochu jiná reklama“, A2 kulturní čtrnáctideník, 24. září 2008, č. 39, s. 21.
Jacques RANCIÈRE, „The Emancipated Spectator“, Artforum, březen 2007, č. 7, s. 271–279.
Internetový zdroj:
Jiří ŠPIČÁK, „Yoko nemůže za vaše posraný životy“, Alarm, 18. ledna 2022, https://a2larm.cz/2022/01/yoko-nemuze-za-vase-posrany-zivoty-dokument-get-back-radikalne-meni-pribeh-beatles/ (cit. 21. 1. 2022).
Martin KOHOUT, „Moonwalk“, video, 2:20 min., YouTube, nahráno uživatelem lostpostservice 25. září 2008, http://www.youtube.com/watch?v=0DVN4m41QCE (cit. 14. 10. 2010).
Katalog:
Marie JUDLOVÁ (ed.), Ohniska znovuzrození. České umění 1956–63 (kat. výst.), Praha: Galerie hlavního města Prahy – Ústav dějin umění Akademie věd České republiky 1994.
Jiří PŘIBÁŇ, „Umění jako politické an-estetikum“, in: Jiří DAVID – Martin DOSTÁL – Edith JEŘÁBKOVÁ – Marek POKORNÝ – Jiří PŘIBÁŇ – Noemi SMOLIK, Jiří David. Předběžná retrospektiva (kat. výst.), Brno: Moravská galerie v Brně 2009, s. 141–144.
Reprodukce:
Jiří DAVID, Domov, 1988, kombinovaná technika, plátno, Národní galerie v Praze, 205 x 171 cm, foto: NG v Praze.
Zbyněk BALADRÁN, Pracovní postup, 2004, videostill, 2:42 min.
Odkaz na výstavu:
Documenta X, kurátorka Catherine David, Kassel: Museum Fridericianum 1997.
Druhý odkaz na totéž dílo:
PŘÍJMENÍ, Zkrácený název, s. X. Pokud odkaz na totéž dílo následuje bezprostředně, uvádí se Ibid., s. X.
Norma na citaci archivních zdrojů:
Obecně: Archiv, fond, inventární číslo, karton, Název dokumentu, datum.
Národní archiv, f. SČSVU-ÚV, karton 86, Zápis ze schůze předsednictva svazu u náměstka Čivrného v Kolovratském paláci ze dne 3. 4. 1954.
U opakovaného výskytu použijte principu od největšího po nejmenší jednotku, název nebo popis archiválie:
Ibid., karton 86, Zápis z první schůze organizační komise pro Výběrový svaz v Pálffyho paláci ze dne 7. 1. 1954.
Psaní názvů textů:
Obecně: Jméno PŘÍJMENÍ – Jméno PŘÍJMENÍ, Titul. Podtitul. Další podtitul, Místo vydání: Nakladatel rok.
Angličtina: vše velkým písmenem, kromě předložek, spojek a členů.
Němčina: velkým písmenem pouze podstatná jména.
Ostatní jazyky: velké pouze první písmeno názvu či podtitulu.
Názvy:
Názvy knih v angličtině, které nebyly přeloženy do češtiny, používejte v textu v originálním znění (v případě jiných cizích jazyků a pokud je tato informace důležitá z hlediska argumentace textu, uveďte v závorce český překlad). Pokud již český překlad knihy existuje, užívejte v hlavním textu její název pouze v českém překladu a v poznámkách pod čarou citujte český překlad.
Formátování:
Text zarovnávejte doleva. Odsazujte první řádky odstavců, až na první odstavec článku nebo jeho kapitoly. Neodsazujte pomocí tabulátoru.
Interpunkce:
Uvozovky umisťujte za interpunkci pouze v případě, že citujete celé věty:
„I ty, Brute!“
Nakonec dospěl k závěru, že je takové pojetí „naprosto neudržitelné“.
Číslice poznámek klaďte vždy za uvozovky a, pokud to není nezbytně nutné, až za interpunkci:
Bell ve své knize zavádí výraz „signifikantní forma“ jako klíčový termín svého formalismu.12
Citace:
Citace v textu vždy překládejte do češtiny; pokud považujete za potřebné uvést i originální znění, uveďte je v poznámce pod čarou.
Všechny citace by měly být opatřeny náležitými odkazy na poznámky pod čarou. Pro vlastní zásahy do citovaného textu, jako doplnění slova kvůli srozumitelnosti nebo vynechání části textu, používejte hranaté závorky:
„Právě postup, který [Fichte] zvolil, vycházející ze sebenazírání […] snad může za to, že nakonec přeci jen nedokázal zcela přemoci realismus.“
Hranaté závorky používejte rovněž při nahrazení malého písmene velkým, když citací začínáte novou větu ve vašem textu, a přitom vynecháváte začátek citované věty:
„[P]okud nemůže být řeč o estetickém hodnotovém soudu, o soudu vkusu, pak nemůže být řeč ani o umění, ani o estetickém prožitku jakéhokoli druhu […] tak prosté to je.“
Citace kratší než tři řádky dávejte do uvozovek:
Kantovými slovy: „Aniž by byla zjevná školní forma, tj. aniž by [produkt] ukázal stopu, že se pravidla umělci vznášela před očima a spoutala jeho duševní síly.“35
Citace o třech řádcích a delší oddělujte od okolního textu volnými řádky, pište je bez uvozovek a odsazujte tabulátorem vlevo. Pokud citát není na konci odstavce, bezprostředně následující text by neměl být na začátku odsazen.
Příklad:
V Greenbergově nesouhlasu s takovým projektem zřetelně vystupuje, na jakém pojetí estetiky se zakládá jeho vlastní teoretický přístup k modernismu.
[P]okud nemůže být řeč o estetickém hodnotovém soudu, o soudu vkusu, pak nemůže být řeč ani o umění, ani o estetickém prožitku jakéhokoli druhu […] tak prosté to je. […] Netvrdím, že by se o umění nemělo nikdy mluvit bez zřetele k hodnotě či kvalitě. […] Po čem volám, je trvalejší vědomí toho, že vlastní podstatou umění je hodnota a nic než hodnota, byť jej obklopují snahy vydolovat z něj významy, které nijak nesouvisí s uměním jako uměním.1
Hodnota umění „jako umění“ se podle Greenberga zakládá právě na estetickém soudu, čímž rozuměl soud vkusu, a na svébytném druhu prožitku, který s tímto soudem spojoval.
Použití kurzívy a uvozovek:
Cizojazyčné výrazy pište kurzívou, stejně tak názvy výstav a uměleckých děl s výjimkou názvů budov a jiných architektonických děl, které nijak neodlišujte. Názvy všech útvarů krásné literatury pište v hlavním textu kurzívou, v poznámkách dávejte názvy kratších útvarů, pokud jsou součástí většího souboru, do uvozovek. Názvy knih a časopisu pište kurzívou, názvy článků či statí ze sborníků dávejte do uvozovek; názvy sympozií a konferencí pište kurzívou, názvy jednotlivých referátů pak bez kurzívy, ale v uvozovkách. Delší cizojazyčné citáty (uváděné v poznámkách – v hlavním textu je překládejte) orámujte uvozovkami, nepište je tedy kurzívou. V česky psaných textech používejte vždy „český standard“ uvozovek, a to i při uvádění cizojazyčných názvů textů, zatímco pro abstrakty v angličtině “americký standard”, a vice versa. Pokud chcete vyjádřit distanci k nějakému výrazu (např. jde o nově zaváděný termín, o výraz, s nímž nesouhlasíte nebo k němuž se vztahujete ironicky apod.), použijte uvozovky; pro zdůraznění používejte kurzívu:
Konceptuální základ modernismu Greenberg nacházel ve „specifičnosti média“: v sebereflexivním ohledávání mezí specifického média v průběhu nepřetržité umělecké praxe.
Jakékoli jiné zvýrazňování textu kromě kurzívy není povolené.
Použití číslovek:
osmdesátá léta dvacátého století