Toto číslo Sešitu nabízí tři sondy do způsobů interakce teorie a umělecké praxe: 1) radikální politické proklamace dvou uměleckých skupin koketujících s vnitřní rozporností (Tereza Stejskalová, „Ménage a trois teorie umění a politiky“); 2) pokusy umělecké kritiky přizpůsobit zdánlivě přiléhavý pojem odlišnému kontextu (Tomáš Pospěch, „Vizualismus a jeho pojetí fotografie jako fotografie“); 3) pohyb v nejasné zóně „nedávného“ umění, kde rozdíl mezi kritikou a dějinami umění ztrácí na ostrých konturách (Milena Bartlová, „Co znamená psát dějiny umění?“). Číslo dále obsahuje překlad eseje Andrease Müller-Pohleho „Visualismus“, který doplňuje Pospěchův článek, a recenzi monografie Mileny Bartlové Skutečná přítomnost.
Obsah
Tereza Stejskalová
Ménage à trois teorie, umění a politiky. Claire Fontaine a Čto dělať?
Esej se zaměřuje na levicové teoretiky a filosofy, kteří se účastní uměleckých kolektivů, aby prostřednictvím umělecké praxe sledovali praktický rozměr filosofie (transformace subjektů). Činnost dvou uměleckých skupin – pařížské Claire Fontaine a ruského kolektivu Čto dělat? – jsou za tímto účelem zkoumány. Obě skupiny, které využívají psané slovo ke zdůraznění způsobů, jakými by mělo být jejich umění chápáno, nebo působí paternalisticky, jsou považovány za součást didaktické tradice v umění. Ve svých teoretických spisech a prohlášeních však tyto skupiny odmítají autoritu autora (Claire Fontaine) nebo vyzývají k egalitářské pedagogice (Čto dělat?). Rozpor mezi tím, co tyto kolektivy explicitně prohlašují, a jejich didaktickým gestem je považován za odraz hlubšího problému dnešního radikálně levicového diskurzu.
Tomáš Pospěch
Vizualismus a jeho pojetí fotografie jako fotografie
Cílem této eseje je objasnit, jak se pojem „vizualismus“, jak byl definován na Západě, postupně etabloval ve východní Evropě, zejména v Československu a Polsku, a jakými proměnami na této cestě prošel. Esej se zabývá interpretacemi vizualistického programu Andrease Müllera-Pohleho v esejích Antonína Dufka, Bořka Sousedíka a Jerzyho Oleka. Nejde o to vykoupit vizualismus z jeho lokálních dezinterpretací, neboť to, co se může jevit jako nepochopení, lze plodněji číst jako strategii přizpůsobení koncepce místním podmínkám. Jednou z otázek, které zde vyvstávají, je, kdy a proč přestaly být pojmy živá fotografie, momentka, dokumentární fotografie a subjektivní fotografie vhodnými popisy určitého druhu fotografie a objevila se potřeba nového označení.
Andreas Müller-Pohle
Vizualismus
V tomto eseji z roku 1980 německý mediální umělec a teoretik Andreas Müller-Pohle zavádí termín „vizualismus“, který označuje zvláštní způsob vidění okolního světa zachycený ve zvláštní tradici fotografie na Západě, který nespadá pod obvyklé uměleckohistorické kategorie dokumentární, konceptuální nebo dokonce subjektivní fotografie. Vizuální fotografie se snažila pomocí syntaktického, nikoliv sémantického odcizení ztvárnit vizuální svět tak, aby si člověk uvědomil jeho samotnou viditelnost.
Milena Bartlová
Co znamená psát dějiny umění?
Tento esej se snaží nabídnout těm, kdo se snaží psát dějiny současného umění, přehled metodologických debat, které se v posledních desetiletích vedou v historiografii umění. Mapuje pojmy historické reprezentace, povahy subjektu, objektu a narativu, jakož i roli konceptuálních modelů. Kromě toho, že se zaměřuje na diskurzivní konstrukci dějin (umění), uvažuje také o jejich konstrukci prostřednictvím výstavy v daném prostředí.
