Sešit 19 2015

Tento článek se vrací k diskusi Tomáše Pospiszyla o rozkolu mezi americkým a československým poválečným modernismem jako o rozdílu mezi názory dvou kritiků, kteří dominovali americké a československé umělecké scéně, Clementa Greenberga a Jindřicha Chalupeckého. Pospiszyl přesvědčivě sleduje vývoj amerického umění, který byl nazván Greenbergovým „formalismem“, a vývoj na československé scéně Chalupeckého představy o umění jako součásti společenských sociálních interakcí. Ačkoli autor článku souhlasí s touto analýzou československého modernismu jako antiformalistického, snaží se upozornit na spisy českého literárního teoretika Jana Mukařovského, které byly soudobé s Chalupeckého a Greenbergovými – zejména na Mukařovského přednášku „Podstata výtvarného umění“ z roku 1944. Autor podává srovnávací analýzu Mukařovského a Greenberga a naznačuje, že první z nich měl k „formalismu“ druhého poměrně blízko. To se může zdát nesprávné vzhledem k tomu, že Mukařovský je považován za předchůdce sémiotické teorie umění, která je obecně chápána jako antitetická vůči formalismu. Řešením je podle něj uvědomit si, že Greenberg je subtilnější, a tedy přece jen ne tak „formalistický“. V každém případě se ukazuje, že vedle Chalupeckého „sociální“ teorie umění měl Mukařovský i „formalističtější“ alternativu, která – ze známých historických důvodů – neměla na další vývoj československé moderny žádný vliv.

Tento esej pojednává o kantovské interpretaci konceptuálního umění, která se nedávno objevila v debatách o postavení konceptuálního umění a dalších stylů neoavantgardního umění v estetice a teorii umění druhé poloviny dvacátého století. Jejím hlavním předmětem je teze, kterou Diarmuid Costello představil v eseji „Greenberg’s Kant and the Fate of Aesthetics in Contemporary Art Th eory“. Costello vidí problém nejistého estetického statusu konceptuálního umění a s ním spojený rozvod mezi uměleckou praxí a estetickou teorií jako důsledek chybné interpretace Kanta, kterou provedl vlivný umělecký kritik Clement Greenberg a jeho koncepce medium specifi city. Cílem této eseje je ukázat, že Costello má sice pravdu, když považuje teorii specifikace média za hlavní problém estetické teorie při přijímání konceptuálního umění, ale mýlí se, když za tento problém činí odpovědným Greenberga. Esej se snaží ukázat, že problém spočívá spíše v esencialistickém pohledu, mimo greenbergovský a formalistický přístup k umění.

Rozhovor přibližuje mnohostranné názory na život a umění Roberta Wittmanna, jedné z klíčových postav českého akčního umění 60. let a významného člena hnutí Aktual. Wittmann se zúčastnil happeningu Manifestace komunity (1967), byl svědkem pražského festivalu Fluxus v roce 1966, iniciátorem několika happeningů (mimo jiné Výstavy pouličních realit a Projektivního panelu) a autorem několika manifestů (například „Otevři okno a nerušeně naslouchej písni, kterou skládá život“). Wittmannovo dílo je v českém galerijním umění prakticky neznámé, přestože bylo vystaveno na výstavě Happening & Fluxus, kterou v roce 1970 uspořádali Hans Sohm a Harald Szeemann. Jeho dílo bylo také představeno na výstavě Transmissions v MoMA: Umění ve východní Evropě a Latinské Americe, 1960-1980 (září 2015 – leden 2016).