Sešit 21 2016

Dvacáté první číslo Sešitu s tématem „Spekulace a umění“ se věnuje estetickým a umělecko-kritickým implikacím tzv. „spekulativního obratu“ v kontinentální filosofii, reprezentovaného proudy jako spekulativní realismus, nový materialismus, objektově orientovaná ontologie či akceleracionismus. Studie, které tvoří kostru tohoto čísla Sešitu, jsou prvními odbornými publikacemi v českém jazyce, jež se neomezují pouze na zprostředkování základní orientace v dané myšlenkové tendenci, nýbrž původním a kritickým způsobem rozvíjejí její podněty.

V úvodním textu tohoto čísla se Václav Janoščík za pomoci metafory „mapy a území“, kterou přebírá ze stejnojmenného románu Michela Houellebecqua, vyrovnává s filosofií Quentina Meillassouxa a jejím požadavkem vystoupení našeho poznání směrem k „velkému vnějšku“, ležícímu za hranicemi korelace myšlení a objektu. Tomáš Hříbek nabízí kritiku spekulativního realismu a nového materialismu z pozic analytické filosofické tradice, přičemž se detailně zaměřuje na ontologii Grahama Harmana a její důsledky pro estetiku. Studie Martina Kaplického srovnává Harmanovo myšlení s odkazem Alfreda North Whiteheada a přibližuje postavení estetiky ve filosofických systémech obou těchto myslitelů. Lukáš Likavčan za pomocí pojmu „xenoracionality“ obohacuje reflexi místa estetiky v myšlenkovém rámci spekulativního realismu o problematiku vykročení za hranice antropocentrismu, již na jedné straně otevírá ekologická krize a na druhé straně rozvoj umělé inteligence.

Čtyři původní studie jsou doplněny překladem textu Suhaila Malika, který prosazuje vymanění umělecké tvorby z korelacionismu ukotveného v estetické zkušenosti a dochází tak k nezbytnosti zničení současného umění. K tematickému bloku patří také recenze Terezy Stejskalové na antologii Objekt, kterou Václav Janoščík vydal v minulém roce u příležitosti konání stejnojmenné výstavy v galerii Kvalitář. V druhé recenzi tohoto čísla se Milena Bartlová věnuje otázce „patického“ provázání vědecké aktivity s existenciální situací badatele v knize Josefa Vojvodíka a Marie Langerové Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století.

Obsah

Václav Janoščík

Území a mapa. Spekulativní myšlení a problém Grand Dehors

Spekulativní realismus zůstává v současném myšlení velmi diskutovanou a skutečně spornou tendencí. Spíše než o přímou konfrontaci jeho různých směrů s postkantovskou či korelacionistickou filozofií usiluje tento článek o diferencovanější a otevřenější výklad některých jeho prvků s cílem podpořit spíše dialog než extrapolaci. Vycházím z práce Quentina Meillassouxe, konkrétně z jeho úvodního eseje Po konečnosti, jakož i z rozšíření jeho útoku na korelacionismus na subjektalismus, čímž potvrzuji jeho explicitnější zapojení do poststrukturalismu. V takovém kurzu se snažím ukázat nejen některé kritické či kontroverzní aspekty jeho teorie, ale také její styčný bod s kritickou tradicí ve filozofii. Celý text se prolíná s výkladem knihy Michela Houellebecqa Mapa a území, aby ilustroval potenciál literární fikce přispět filozofii, a to s ohledem na její ambici oslovit „Velký venkov“ světa nezávislého na našem antropocentrickém importu.

spekulativní realismus, poststrukturalismus, Quentin Meillassoux, Michel Houellebecq, korelacionismus, grand dehors

Tomáš Hříbek

Realismus, materialismus a umění

V posledních letech se v kontinentální filozofii prosadil nový směr, který se nazývá „spekulativní obrat“, „spekulativní realismus“, „kontinentální materialismus“ nebo „objektově orientovaná ontologie“ (OOO). Zaměřím se na práci jednoho ze zastánců tohoto nového směru, Grahama Harmana, zejména na jeho nedávný pokus rozšířit svůj „objektově orientovaný“ přístup na umění a estetiku. V první části začnu stručnou charakteristikou nového směru ve smyslu společného odporu všech jeho zastánců k tomu, co Quentin Meillassoux nazývá „korelacionismem“, což je zhruba antirealismus. Mezi novými realisty však existuje rozkol v tom, zda přijímají materialismus. Jak vysvětluji ve výkladu OOO ve 2. části, Harman jej nepřijímá, ale má na materialismus neadekvátní názor. To ovlivňuje jeho obhajobu greenbergovského formalismu jako alternativy k materialismu, kterou nastiňuji v části 3. Domnívám se, že Harmanův oblíbený formalismus je zcela nevhodný pro pochopení umění období, které ho zajímá, tj. umění po roce 1960. Na závěr uvádím několik poznámek k alternativě, totiž k jisté větvi materialismu, která má však za svůj zdroj spíše psychoanalýzu než metafyzickou doktrínu, jež se obvykle tímto názvem označuje.

Graham Harman, Clement Greenberg, realismus, materialismus, OOO, formalismus

Martin Kaplický

Graham Harman a Alfred North Whitehead: O filosofii, estetice a umění

Hlavním cílem článku je porovnat spekulativní filozofii Alfreda Northa Whiteheada a objektově orientovanou ontologii Grahama Harmana a zvážit Harmanovo tvrzení, že Whiteheada lze označit za objektově orientovaného filozofa. Text je rozdělen do dvou částí. První část představuje Whiteheadovu filosofickou metodu imaginativního zobecnění a ukazuje, jak tato metoda vede Whiteheada k rozšíření významu tradičních filosofických pojmů za jejich ustálené používání. V této metodě je metafora chápána jako nepostradatelný nástroj filosofie. Toto rozšíření termínů a Whiteheadova výkladového schématu Harman vysoce oceňuje. Harman toto rozšíření považuje za jeden z mála příkladů překonání tzv. korelacionismu a vztahuje ho ke svému vlastnímu modelu objektově orientované ontologie. Ukazuje se, že jakkoli se tato dvě filosofická schémata mohou zdát podobná, ve svém hlavním cíli se radikálně liší. Zatímco Whitehead hledá schéma, které by úspěšně propojilo finální a efektivní kauzalitu, Harman se snaží vytvořit teorii objektů založenou na nové verzi formální kauzality. Druhá část článku je věnována roli estetiky a teorie umění ve schématech obou filosofů. V obou případech se estetika nachází v základu celého filosofického systému. V Harmanově případě je klíčovým estetickým pojmem půvab, který je popisován jako způsob překonání kůry smyslových objektů a setkání se skrytým nerelevantním reálným objektem, zatímco Whitehead podporuje pojem krásy pojatý jako proces harmonizace různorodých daností. Jsou naznačeny klíčové problémy Harmanovy estetické teorie a možná pomoc Whiteheadova řešení.

Graham Harman, Alfred North Whitehead, spekulativní realismus, estetika, umění

Lukáš Likavčan

Estetika, ekologie a Google AI. Předběžný průzkum xenoracionality

Tento článek předkládá návrh nové estetické teorie, která je na jedné straně založena na nedávném vývoji filozofie spekulativního realismu a na druhé straně je schopna řešit otázky vyplývající z ekologické krize a nástupu umělé inteligence. Hlavním východiskem je zde filozofie Quentina Meillassouxe a Immanuela Kanta. Estetika je chápána jako spekulativní zkoumání oblasti možných sestav (či kompozic) entit. V takových asamblážích se projevuje xenoracionalita – tedy ne-lidské principy sdružování a skládání. Na základě prací Alfreda Northa Whiteheada a Stevena Shavira definuji racionalitu jako investici vnějších objektů do lidské mysli, nikoli jako autonomní subjektivní schopnost. Obecná genetika xenoracionality odkrývá původní exterioritu a ancestralitu racionálních principů vůči lidskému subjektu. Dále je xenoracionální estetika demonstrována na příkladu překvapivého tahu programu Google AI AlphaGo ve 2. zápase proti nejlepšímu světovému hráči Go, Lee Sedolovi. Tento tah byl diváky popsán jako „nelidský“, a přesto „krásný“, a bude argumentováno, že byl projevem xenoracionality AlphaGo. Nakonec lze tento argument zobecnit na procesy planetárního ekosystému, což povede k posouzení estetického prožitku xenoracionality v procesu kognitivního mapování jako hlavní hnací síly sociopolitických praktik v antropocénu.

Text byl publikován v angličtině.

estetika, racionalita, spekulativní realismus, Quentin Meillassoux, antropocén, umělá inteligence

Suhail Malik

To dá rozum: proč (a jak) zničit současné umění

Jedná se o český překlad eseje londýnského kritika a teoretika Suhaila Malika. Esej vychází z racionalistického proudu spekulativního realismu a tvrdí, že současné umění – dokud je závislé na subjektu estetické zkušenosti – zůstává odnoží korelacionismu, jak jej definoval Quentin Meillassoux. Význam a hodnota současného umění pramení ze vzájemné konstituce uměleckého objektu a vnímajícího subjektu v případě estetické zkušenosti. Tento proces předpokládá a dále reprodukuje principy korelacionismu. Jakýkoli důsledný realismus, který se staví proti korelacionismu, musí podkopat samotné základy současného umění, a tím naznačit možnost jiné umělecké praxe. Takové umění by nebylo spoluvytvářeno svým publikem, ale bylo by racionální praxí mimo oblast estetiky.

současné umění, spekulativní realismus, korelacionismus, racionalismus

Tereza Stejskalová

Václav Janoščík (ed.), Objekt

Recenze publikace:

Václav Janoščík (ed.), Objekt, Praha: Kvalitář 2015, 215 s

Milena Bartlová

Josef Vojvodík, Marie Langerová, Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století

Recenze publikace:

Josef Vojvodík, Marie Langerová, Patos v českém umění, poezii a umělecko-estetickém myšlení čtyřicátých let 20. století, Praha: Argo 2014, 370 s.

Jazyk

čeština, angličtina

Počet stran

142

ISSN

1802-8918