Sešit 31 2021

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století začal polský komunistický režim věnovat zvláštní pozornost městskému plánování a architektuře a prosazovat v této oblasti zásady socialistického realismu. Z pohledu vládnoucí moci byl v kontextu poválečné rekonstrukce nejdůležitějším rozměrem architektury její propagandistický efekt. Někteří současní historikové proto považují jeden z klíčových projektů tohoto období, varšavskou obytnou čtvrť Marszałkowska Dzielnica Mieszkaniowa (MDM), za „čistě politickou záležitost“, spíše „model města“ než reálnou součást Varšavy. Tento pohled však opomíjí, že architekti nebyli jen poslušnými státními úředníky, ale řada z nich zasvětila svůj život reformistickým ideálům moderního města. Aktivity, které se dnes jeví jako pouhá propaganda, mohly mít i svou reálnou hodnotu. Od sklonku čtyřicátých let realizoval Ústav pro bydlení řadu průzkumů mezi obyvateli různých obytných čtvrtí a sídlišť. V roce 1950 proběhl interní průzkum týkající se prvních tří čerstvě dokončených budov MDM. Byl zaměřen na obecná témata jako hustota obyvatel, ale i detailnější zkoumání toho, jak obyvatelé své byty používali, jak je vybavovali nábytkem a v neposlední řadě na co si především stěžovali. Předpokládaná studie konfrontuje oficiální propagandu, deklarované záměry architektů a názory uživatelů.

Text byl publikován v angličtině.

První celostátní debatu o bydlení v Československu uspořádaly úřady na základě usnesení komunistické strany o bydlení z března 1959. Cílem série podnikových a veřejných debat bylo shromáždit názory obyvatelstva a také seznámit veřejnost s méně známými aspekty rezoluce. Akce se konaly v letech 1960 a 1961 a zabývaly se novými stavebními rámci, typizací a plánováním nových obytných čtvrtí, z nichž se nakonec stala velká „paneláková“ sídliště. Musíme se ptát: jaký byl smysl první celostátní debaty? K jakému účelu sloužil výzkum? Jak veřejné mínění ovlivnilo architekturu a skladbu sídlišť? Článek popisuje průběh debaty a sběru dat i implementaci výstupů debaty do skutečných návrhů sídlišť. A jakou roli hrály průzkumy veřejného mínění v demokratizačním procesu šedesátých let?

Podobně jako v jiných zemích sovětského bloku, urbanizace a industrializace patřily k hlavním cílům rumunského komunistického režimu. Mezi lety 1947 a 1989 došlo k radikálním demografickým změnám – počet obyvatel vzrostl z 15 na 23 milionů, přičemž podíl městské populace se zvedl z 20 % v roce 1939 k téměř 50 % ke konci režimu. Za dvaačtyřicet let svého trvání vybudoval komunistický režim přes 4 miliony bytů, převážně v bytových domech. Změny v životním stylu, které s tím souvisely, však nebyly systematicky zkoumány. Sociologie byla v roce 1948 zavržena jako „buržoazní věda“ a teprve v roce 1965 byla rehabilitována. Od založení Laboratoře pro regionální a městský výzkum (1969) sociologové spolupracovali s architekty a územními plánovači a tato spolupráce trvala i přes opětovný zákaz sociologie jako takové v roce 1977. Článek zkoumá některé výsledky a dopady tohoto zapojení sociologů do architektonického a územního plánování, a to především na základě dobových článků publikovaných v oficiálních periodicích Arhitectura a Viitorul Social.

Text byl publikován v angličtině.

Multidisciplinární výzkum provedl na konci sedmdesátých let tým odborníků z Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) pod vedením Jiřího Musila, jehož závěry byly publikovány v knize Lidé a sídliště z roku 1984. Dodnes zůstává nejrozsáhlejší a nejkomplexnější studií o životě na sídlištích v Česku. Výzkumníci srovnávali dvaadvacet sídlišť v sedmi městech se staršími čtvrtěmi a oblastmi s rodinnými domy. Pokusím se odhalit některá dobová a institucionální omezení výzkumu Musilova týmu, aniž bych měl ambici zpochybňovat jej jako celek. Především se zaměřím na tu část průzkumu, která byla věnována názorům obyvatel na architekturu sídlišť. Byly dotazníky dostatečně otevřené a objektivní? A jsou zveřejněné interpretace v souladu se získanými údaji? A jak se výsledky liší od podobných, i když menších průzkumů ze stejného období?