Dvaatřicáté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny přináší tři recenzované studie a tři vzpomínkové texty. Ján Kralovič se v článku „Akcie, kontradikcie, negácie“ zabývá ranou tvorbou slovenského umělce Roberta Cypricha (1951–1996), včetně historických a biografických souvislostí. Největšího prostoru se dostává Cyprichově experimentální poezii. Druhá studie nese výmluvný název „Rozdíly mezi vizuální performancí a divadlem aneb co, kde a kdy je performance“. Jana Orlová se v ní snaží vymezit performanci především protikladem k divadelnímu herectví, jež se na první pohled může jevit jako příbuzné. Vychází přitom nejen ze studia odborné literatury, ale i z vlastní umělecké praxe. Třetí z recenzovaných studií – „Piesky a mokrade ako negantropické imaginárium“ – vznikla jako součást uměleckovýzkumného projektu zabývajícího se postantropocentrickou krajinou. Kristína Jamrichová se ohlíží za historií terénních úprav ve slovenské Záhorské nížině a zkoumá rozhraní na první pohled protikladných biotopů – vátých písků a mokřadů.
V době přípravy Sešitu 32/2022 zemřel Jiří Ševčík, teoretik umění, kurátor a také zakladatel Vědecko-výzkumného pracoviště AVU. Jiřímu Ševčíkově je věnován závěrečný blok tří kratších textů, v němž se za jeho odkazem ohlížejí Pavlína Morganová s Dagmar Svatošovou, Georg Schöllhammer a Monika Mitášová s Marianem Zervanem.
Obsah
Ján Kralovič
Akcie, kontradiktie, negácie. Raná tvorba a experimentální poézia Roberta Cypricha
V tomto článku se zabývám ranou tvorbou umělce a teoretika Roberta Cypricha (1951-1996) se zaměřením na období 1967-1969. Ačkoli byl Cyprich velmi mladý, již tehdy si dopisoval s několika významnými umělci. Část textu se zabývá kontextem česko-slovenské vizuální poezie a Cyprichovou spoluprací s Milanem Adamčiakem. Ta významně determinovala jeho myšlení a tvorbu. Výsledkem spolupráce s Adamčiakem byl i záměr vydávat časopis zaměřený na teoretickou tvorbu a reflexi experimentálního umění: Experiment. Jádro studie je věnováno Cyprichovu cyklu 13 experimentálních básnických textů, které vznikly v roce 1968. Cyprichovu sbírku vizuální poezie také vztahuji k dalším dílům v kontextu experimentální literatury v Československu 60. let.
Jana Orlová
Rozdíly mezi vizuální performancí a divadlem aneb co, kde a kdy je performance?
Studie zkoumá rysy, které tyto dva umělecké žánry odlišují. Motivací práce je obohatit naše teoretické pojetí performance a přispět k mezioborovému porozumění a spolupráci teoretiků i praktiků. Autorka na začátku poukazuje na to, že není k dispozici žádná spolehlivá referenční definice obou žánrů – taková, která by mohla fungovat jako vodítko pro srovnání -, a poukazuje na obecné obtíže při používání slova „performance“. Poté shrnuje dílčí závěry, které přinesly význačné studie; práce, jejichž doménou je teatrologie a jejichž autoři se věnují otázkám performance pouze obecně. Autorka kriticky analyzuje dostupná srovnání a doplňuje je vlastním teoretickým a empirickým výzkumem. Autorka dochází k závěru, že mezi vizuální performancí a divadlem existují zásadní rozdíly sdružené pod pojmem iluzivnost, jehož aplikaci navrhuje v podobě stupnice. Autorka rovněž formuluje obecné charakteristiky vizuální performance jako žánru. Studie otevírá nové pole potenciálního výzkumu a rozšiřuje možnosti psaní o performanci a hodnocení žánru na základě toho, co je pro něj jedinečné.
Kristína Jamrichová
Piesky a mokrade ako negantropické imaginárium
Autorka se metodologicky odklání od patchworkové etnografie a zabývá se chronologií antropocénu ve slovenském pohraničí na Záhorí. Otázky sociálních a ekologických dějin jsou analyzovány optikou DeLandova filozofického materialismu předpokládajícího, že všechna strukturovaná prostředí vznikla samoorganizujícími se procesy vycházejícími ze surové hmoty-energie. Dva významné ekosystémy regionu – eolické písky a mokřady – fungují jako konceptuální vzory, znaky postantropocénního imaginária. Leitmotivem procházejícím celou studií je vztah mezi vodou a souší, kapalným a pevným stavem. Podle DeLanda se na rozhraní pevné a kapalné fáze nachází „magický“ stav hraničící s chaosem. Takový stav má správnou viskozitu, která je prospěšná pro samoorganizující se složitost. Studie poukazuje na důsledky minulých lidských zásahů do tohoto jemně vyváženého systému.
