Sešit 32 2022

Dvaatřicáté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny přináší tři recenzované studie a tři vzpomínkové texty. Ján Kralovič se v článku „Akcie, kontradikcie, negácie“ zabývá ranou tvorbou slovenského umělce Roberta Cypricha (1951–1996), včetně historických a biografických souvislostí. Největšího prostoru se dostává Cyprichově experimentální poezii. Druhá studie nese výmluvný název „Rozdíly mezi vizuální performancí a divadlem aneb co, kde a kdy je performance“. Jana Orlová se v ní snaží vymezit performanci především protikladem k divadelnímu herectví, jež se na první pohled může jevit jako příbuzné. Vychází přitom nejen ze studia odborné literatury, ale i z vlastní umělecké praxe. Třetí z recenzovaných studií – „Piesky a mokrade ako negantropické imaginárium“ – vznikla jako součást uměleckovýzkumného projektu zabývajícího se postantropocentrickou krajinou. Kristína Jamrichová se ohlíží za historií terénních úprav ve slovenské Záhorské nížině a zkoumá rozhraní na první pohled protikladných biotopů – vátých písků a mokřadů.
V době přípravy Sešitu 32/2022 zemřel Jiří Ševčík, teoretik umění, kurátor a také zakladatel Vědecko-výzkumného pracoviště AVU. Jiřímu Ševčíkově je věnován závěrečný blok tří kratších textů, v němž se za jeho odkazem ohlížejí Pavlína Morganová s Dagmar Svatošovou, Georg Schöllhammer a Monika Mitášová s Marianem Zervanem.

Obsah

Ján Kralovič

Akcie, kontradiktie, negácie. Ranná tvorba a experimentální poézia Roberta Cypricha

V tomto článku se zabývám ranou tvorbou umělce a teoretika Roberta Cypricha (1951-1996) se zaměřením na období 1967-1969. Ačkoli byl Cyprich velmi mladý, již tehdy si dopisoval s několika významnými umělci. Část textu se zabývá kontextem česko-slovenské vizuální poezie a Cyprichovou spoluprací s Milanem Adamčiakem. Ta významně determinovala jeho myšlení a tvorbu. Výsledkem spolupráce s Adamčiakem byl i záměr vydávat časopis zaměřený na teoretickou tvorbu a reflexi experimentálního umění: Experiment. Jádro studie je věnováno Cyprichovu cyklu 13 experimentálních básnických textů, které vznikly v roce 1968. Cyprichovu sbírku vizuální poezie také vztahuji k dalším dílům v kontextu experimentální literatury v Československu 60. let.

Adamčiak, Cyprich, experimentálna poézia, Mlynárčik, performancia, umenie spolupráce

Jana Orlová

Rozdíly mezi vizuální performancí a divadlem aneb co, kde a kdy je performance?

Studie zkoumá rysy, které tyto dva umělecké žánry odlišují. Motivací práce je obohatit naše teoretické pojetí performance a přispět k mezioborovému porozumění a spolupráci teoretiků i praktiků. Autorka na začátku poukazuje na to, že není k dispozici žádná spolehlivá referenční definice obou žánrů – taková, která by mohla fungovat jako vodítko pro srovnání -, a poukazuje na obecné obtíže při používání slova „performance“. Poté shrnuje dílčí závěry, které přinesly význačné studie; práce, jejichž doménou je teatrologie a jejichž autoři se věnují otázkám performance pouze obecně. Autorka kriticky analyzuje dostupná srovnání a doplňuje je vlastním teoretickým a empirickým výzkumem. Autorka dochází k závěru, že mezi vizuální performancí a divadlem existují zásadní rozdíly sdružené pod pojmem iluzivnost, jehož aplikaci navrhuje v podobě stupnice. Autorka rovněž formuluje obecné charakteristiky vizuální performance jako žánru. Studie otevírá nové pole potenciálního výzkumu a rozšiřuje možnosti psaní o performanci a hodnocení žánru na základě toho, co je pro něj jedinečné.

divadlo, teorie performance, performance, performance art

Kristína Jamrichová

Piesky a mokrade ako negantropické imaginárium

Autorka se metodologicky odklání od patchworkové etnografie a zabývá se chronologií antropocénu ve slovenském pohraničí na Záhorí. Otázky sociálních a ekologických dějin jsou analyzovány optikou DeLandova filozofického materialismu předpokládajícího, že všechna strukturovaná prostředí vznikla samoorganizujícími se procesy vycházejícími ze surové hmoty-energie. Dva významné ekosystémy regionu – eolické písky a mokřady – fungují jako konceptuální vzory, znaky postantropocénního imaginária. Leitmotivem procházejícím celou studií je vztah mezi vodou a souší, kapalným a pevným stavem. Podle DeLanda se na rozhraní pevné a kapalné fáze nachází „magický“ stav hraničící s chaosem. Takový stav má správnou viskozitu, která je prospěšná pro samoorganizující se složitost. Studie poukazuje na důsledky minulých lidských zásahů do tohoto jemně vyváženého systému.

Antropocén, technológie, samoorganizácia, kozmotechnika, negantropocén, viate piesky, rašelinisko, Záhorská nížina

Pavlína Morganová, Dagmar Svatošová

Za Jiřím Ševčíkem

Georg Schöllhammer

Za Jiřím Ševčíkem

Marian Zervan, Monika Mitášová

Za Jiřím Ševčíkem

Jazyk

čeština, slovenština

Počet stran

144

ISSN

1802-8918

Distributor Kosmas