Sešit 34 2023

V této studii poskytuje Tereza Hadravová úvod do myšlení americké estetičky Susanne K. Langer (1895–1985). V pojetí Langer jsou formy umělecké tvorby odvozené od apriorních forem lidské zkušenosti, a základní dělení umění na jednotlivé druhy tedy není arbitrární, ale odráží něco podstatného z lidské přirozenosti. Hadravová hledá způsob, jak (zdánlivě) zastaralé kategorie, s nimiž Langer pracuje, použít pro interpretaci dnešní, často velmi „intermediální“ tvorby. Na příkladu instalace Sto žen Alfreda Jaara pak navrhuje chápat některá díla současného vizuálního umění jako určitý typ literatury.

Tereza Špinková ve své studii sleduje, jak se během posledních třiceti let proměnil diskurz v uvažování o roli zvířat v umělecké tvorbě, a to mj. pod vlivem posthumanismu či critical animal studies. Pro konkrétní ilustraci těchto tendencí si vybrala díla, v nichž zvířata nefigurují jen jako objekty uměleckého ztvárnění, ale jejichž autoři a autorky jim s opmocí inovativně použité kategorie spolupráce připisují svébytný podíl na tvorbě, a tím relativizují výjimečnost člověka jako bytosti obdařené tvůrčím géniem. Důraz je kladen na prožívání, sdílení času a prostoru, na stávání-se. Člověk se tu jeví nejen jako tvůrce, kontrolující celý proces vzniku díla, ale také jako výtvor určitého vztahu, který ho přesahuje. Nejsme jednodušše tím, čím jsme; něco nás tím, čím jste, dělá, aniž bychom to mohli mít plně pod kontrolou.

V této studii se Marika Volfová a Mikuláš Černík zabývají možnostmi imaginace sociálně-ekonomické transformace, a to na základě zhodnocení série workshopů, které prováděli v minulých letech na půdě několika vzdělávacích a uměleckých institucí. Autorská dvojice, netající se svým aktivistickým zázemím, vychází z pozice, v níž nejsme jako jednotlivci, ale ani jako lidstvo, pány vlastní situace. Skrze nezamýšlené důsledky našeho jednání jsme sice v nějakém smyslu jejími původci, ale následně i jejími výtvory. Jsme sami důsledkem klimatické krize a s ní souvisejících změn, jež nás dělají tím, čím nyní jsme. Volfová a Černík se snaží v tomto proudu, který s sebou hrozí strhnout celou dosavadní civilizaci, postavit, chytit se za ruce a nějak tomu velkému, přímo geologickému stávání-se vtisknout znovu lidskou tvář a usměrnit ho podle představ ideální budoucnosti. Jenže už představování si spravedlivé a udržitelné společnosti naráží na staré kategorie, skrze které jsme zvyklí rozumět světu.

Překlad textu „Od globajnej do alterglobalistycznej historii sztuki“, Teksty Drugie, 2013, č. 1–2, s. 269–291. Anglické vydání: „From Global to Alter-globalist Art History“, Teksty Drugie, 2015, č. 1, s. 112–134.

Z polského originálu přeložily Justyna Suma a Hana Blažková.

První kratší esej reflektují Piotrowského úsilí o novou metodologii dějin umění. Milena Bartlová objasňuje specifické historické okolnosti vzniku Piotrowského textů a především jeho přijímání v Česku, kdy mj. upozorňuje na naše nedostatečné vyrovnání s postkolonialismem.