V 34. čísle Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se sešly texty týkající se konkrétních trendů v současné umělecké tvorbě i teoretické či historické reflexe umění obecně. V první studii, zkoumající „Sníženou toleranci k přesahům“, poskytuje Tereza Hadravová úvod do myšlení americké estetičky Susanne K. Langer a hledá způsob, jak klasické kategorie, jež Langer používá k roztřídění uměleckých druhů, použít pro interpretaci dnešní tvorby. Na příkladu Sta žen Alfreda Jaara pak navrhuje chápat některá díla současného vizuálního umění jako určitý typ literatury. Tereza Špinková nazvala své poznámky k neantropocentrickým tendencím „Spolu-stávání-se zvířetem“. Sleduje v nich, jak se během posledních třiceti let proměnilo uvažování o roli zvířat v umění, a to mj. pod vlivem posthumanismu či critical animal studies. Pro konkrétní ilustraci těchto tendencí si vybrala díla Denisy Langrové a Davida Přílučíka, kteří zvířatům připisují svébytný podíl na své tvorbě. V poslední recenzované studii – „Co nám brání představit se přijatelné budoucnosti“ – se Marika Volfová a Mikuláš Černík, netající se svým zázemím v klimatickém aktivismu, zabývají možnostmi imaginace sociálně-ekonomické transformace, a to na základě zhodnocení série workshopů, které prováděli v minulých letech na půdě několika vzdělávacích a uměleckých institucí. Druhá polovina čísla je věnována odkazu polského historika umění Piotra Piotrowského. Nejprve přinášíme český překlad jeho textu Od globálních k alterglobalistickým dějinám umění (2012), v kterém Piotrowski reaguje na podněty dekolonizace. Následují dvě kratší eseje reflektující Piotrowského úsilí o novou metodologii dějin umění. Milena Bartlová objasňuje specifické historické okolnosti vzniku Piotrowského textů a především jeho přijímání v Česku, kdy mj. upozorňuje na naše nedostatečné vyrovnání s postkolonialismem. Mathew Rampley se pak v anglicky psané stati věnuje především Piotrowského textu O prostorovém obratu a navazuje na jeho kritiku příliš homogenního chápání Evropy a Západu.
Obsah
Martin Škabraha, Marianna Placáková
Editoriál
Tereza Hadravová
Snížená tolerance vůči přesahům. Susanne K. Langer a současné umění
V této studii poskytuje Tereza Hadravová úvod do myšlení americké estetičky Susanne K. Langer (1895–1985). V pojetí Langer jsou formy umělecké tvorby odvozené od apriorních forem lidské zkušenosti, a základní dělení umění na jednotlivé druhy tedy není arbitrární, ale odráží něco podstatného z lidské přirozenosti. Hadravová hledá způsob, jak (zdánlivě) zastaralé kategorie, s nimiž Langer pracuje, použít pro interpretaci dnešní, často velmi „intermediální“ tvorby. Na příkladu instalace Sto žen Alfreda Jaara pak navrhuje chápat některá díla současného vizuálního umění jako určitý typ literatury.
Tereza Špinková
Spolu-stávání-se zvířetem. Několik poznámek k současným neantropocentrickým tendencím
Tereza Špinková ve své studii sleduje, jak se během posledních třiceti let proměnil diskurz v uvažování o roli zvířat v umělecké tvorbě, a to mj. pod vlivem posthumanismu či critical animal studies. Pro konkrétní ilustraci těchto tendencí si vybrala díla, v nichž zvířata nefigurují jen jako objekty uměleckého ztvárnění, ale jejichž autoři a autorky jim s opmocí inovativně použité kategorie spolupráce připisují svébytný podíl na tvorbě, a tím relativizují výjimečnost člověka jako bytosti obdařené tvůrčím géniem. Důraz je kladen na prožívání, sdílení času a prostoru, na stávání-se. Člověk se tu jeví nejen jako tvůrce, kontrolující celý proces vzniku díla, ale také jako výtvor určitého vztahu, který ho přesahuje. Nejsme jednodušše tím, čím jsme; něco nás tím, čím jste, dělá, aniž bychom to mohli mít plně pod kontrolou.
Marika Volfová, Mikuláš Černík
Co nám brání představit si přijatelné budoucnosti? Úskalí imaginace sociálně-ekologické transformace
V této studii se Marika Volfová a Mikuláš Černík zabývají možnostmi imaginace sociálně-ekonomické transformace, a to na základě zhodnocení série workshopů, které prováděli v minulých letech na půdě několika vzdělávacích a uměleckých institucí. Autorská dvojice, netající se svým aktivistickým zázemím, vychází z pozice, v níž nejsme jako jednotlivci, ale ani jako lidstvo, pány vlastní situace. Skrze nezamýšlené důsledky našeho jednání jsme sice v nějakém smyslu jejími původci, ale následně i jejími výtvory. Jsme sami důsledkem klimatické krize a s ní souvisejících změn, jež nás dělají tím, čím nyní jsme. Volfová a Černík se snaží v tomto proudu, který s sebou hrozí strhnout celou dosavadní civilizaci, postavit, chytit se za ruce a nějak tomu velkému, přímo geologickému stávání-se vtisknout znovu lidskou tvář a usměrnit ho podle představ ideální budoucnosti. Jenže už představování si spravedlivé a udržitelné společnosti naráží na staré kategorie, skrze které jsme zvyklí rozumět světu.
Piotr Piotrowski
Od globálních k alterglobalistkým dějinám umění
Překlad textu „Od globajnej do alterglobalistycznej historii sztuki“, Teksty Drugie, 2013, č. 1–2, s. 269–291. Anglické vydání: „From Global to Alter-globalist Art History“, Teksty Drugie, 2015, č. 1, s. 112–134.
Z polského originálu přeložily Justyna Suma a Hana Blažková.
Milena Bartlová
Piotr Piotrowski přichází do Česka
První kratší esej reflektují Piotrowského úsilí o novou metodologii dějin umění. Milena Bartlová objasňuje specifické historické okolnosti vzniku Piotrowského textů a především jeho přijímání v Česku, kdy mj. upozorňuje na naše nedostatečné vyrovnání s postkolonialismem.
Matthew Rampley
The Search for Alternatives: Horizontal Art History, 15 Years Later
Druhá kratší esej reflektují Piotrowského úsilí o novou metodologii dějin umění. Mathew Rampley se v anglicky psané stati věnuje především Piotrowského textu
O prostorovém obratu a navazuje na jeho kritiku příliš homogenního chápání Evropy a Západu.
