37. Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny začíná editorialem Jana Zálešáka a Zuzany Jakalové, kteří v něm představují koncept tohoto tematického čísla, zaměřeného na kurátorský výzkum. V odborné studii „O čom hovoríme, keď hovoríme o kurátorskom výskume? Parciálna správa o stave jednej debaty“ Zuzana Jakalová představuje základní vymezení problematiky kurátorství a její text lze chápat i jako kriticky komentovanou bibliografii kurátorského výzkumu. Esej Jany Písaříkové „Umění nepečuje, pečuj o umění“ je metodologicky smělým příspěvkem do diskuze o tom, jak psát teorii z bytostně osobních pozic. Autorka v něm reflektuje své rozhodnutí ujmout se péče o umělce a kurátora Jiřího Valocha. Aspekt péče, který je někdy jako lehké klišé připomínán v etymologických úvodech úvodů do problematiky kurátorství, se v tomto případě přesouvá do středu dění. Péče, tentokráte o konkrétní region a jeho lidské i nelidské obyvatele, stejně jako o planetu – v kontrastu s abstraktní logikou kapitálu –, má své podstatné místo rovněž ve studii autorského kolektivu Martiny Johnové, Anny Remešové a Karolíny Žižkové „Kurátorský výzkum jako nedisciplinovaná a znepokojivá forma poznání“. Případová studie je věnována výstavě Symptomy budoucnosti (Ústí n. L.: Galerie Hraničář, 2024) a popisuje konkrétní metody kurátorské práce, které zasazuje do diskurzivního rámce uvažování o výstavě jako o formě výzkumu. Tři původní odborné studie doplňuje překlad eseje „Kompenzační pózy. O přírodopisu, nekroestetice a způsobené újmě“ autorské dvojice Anny-Sophie Springer a Ettiena Turpina. Text vznikl v roce 2019 v přímé souvislosti s trojicí výstav Verschwindende Vermächtnisse: Die Welt als Wald (Mizející dědictví: Svět jako les), které připravili ve spolupráci s přírodopisnými muzei v Berlíně, Hamburku a Halle, a v širším rámci projektu Reassembling the Natural. Číslo uzavírá recenzní esej Jana Zálešáka, která je soustředěna na trio publikací z edice Myšlení o kurátorství nakladatelství Sternberg Press, konkrétně na knihy Terryho Smitha, Zdenky Badovinać a Bonaventure Soh Bejeng Ndikunga.
Obsah
Zuzana Jakalová, Jan Zálešák
Editorial
Zuzana Jakalová
O čom hovoríme, keď hovoríme o kurátorskom výskume? Parciálna správa o stave jednej debaty
V posledních letech je ve světě umění i na akademické půdě patrný rostoucí zájem o kurátorský výzkum a kurátorskou epistemologii. Tento text analyzuje kurátorský výzkum z pohledu kurátorské teorie. Zabývá se místy kurátorského výzkumu a měnícím se jazykem, který rámuje debatu s ním spojenou, a také zasazuje výše zmíněné otázky do širšího rámce proměn kurátorské praxe a její akademické reflexe v posledních dvou desetiletích.
Jana Písaříková
Umění nepečuje, pečuj o umění
Studie zkoumá způsoby, jakými je archiv zpracováván a prezentován prostřednictvím kurátorských aktivit. Současně se zabývá možnostmi, jakým způsobem integrovat společně s jejich díly a dokumenty i ty, kteří archiv a sbírku vytvořili nebo jsou její součástí. V tomto smyslu je kurátorství (nejen v původním slova smyslu) velmi otevřené mezigeneračnímu dialogu a otázkám péče. Je zřejmé, že kurátorská péče se může týkat nejen uměleckých děl a archivů, ale také kulturních aktérů. Jak můžeme jako kurátoři pečovat o ty, kteří v důsledku stáří nebo nemoci ztrácejí možnost být v kontaktu s uměním? Autorka studie pracuje s metodou autoetnografického výzkumu, která jí umožňuje nahlížet na téma z osobní zkušenosti a vztahovat ho k umělecké scéně, jejíž je součástí. Formou vyprávění v první osobě a přímého dialogu popisuje zpracování archivu českého umělce, kurátora a sběratele Jiřího Valocha (nar. 1946), které se postupně proměnilo v agendu péče o samotného umělce. Tematizace konceptu uměleckého archivu a kurátorské práce s ním tak přechází k postřehům ze života pečujícího subjektu. Osobnější rovina textu je z velké části zasazena do období covid pandemie v letech 2019–2022 a zabývá se také metodou re-enactmentu jako nástroje kurátorské péče.
Anna Remešová, Karolína Žižková, Martina Johnová
Kurátorský výzkum jako nedisciplinovaná a znepokojivá forma poznání
Cílem textu je ukázat, že kurátorský výzkum je legitimní cestou k hledání odpovědí na složité socioekonomické a environmentální otázky, a to na příkladu dvouletého procesu tvorby výstavního projektu vztahujícího se k problematice plánované těžby lithia v Krušných horách. Text tvrdí, že výzkumná výstava je stejně relevantním příspěvkem do vědecké debaty jako akademický článek nebo publikace. Liší se však v tom, že její formát není pouhou prezentací výsledků, ale spíše prostorovým zarámováním, v němž se testuje či ověřuje výzkumná hypotéza. Tato hypotéza pak nemusí nutně stát na počátku výzkumu, ale vynořuje se postupně v materiálu, který má vlastní aktérství. Společný text kurátorského kolektivu představuje, jaké druhy děje lithium rozehrává a jak tento konkrétní minerál určuje podobu výzkumu, který vedl k výstavě Symptomy budoucnosti (Ústí nad Labem: Galerie Hraničář, 2024).
Anna-Sophie Springer, Etienne Turpin
Kompenzační pózy. O přírodopisu, nekroestetice a způsobené újmě
Překlad textu:
Anna-Sophie Springer – Etienne Turpin, „Compensatory Postures: On Natural History, Necroaesthetics, and Humiliation“, in: Tristan GARCIA – Vincent NORMAND (eds.), Theater, Garden, Bestiary, Berlin: Sternberg Press 2019, s. 161–72.
Jan Zálešák
Nejasná zpráva o fragmentarizovaném světě (umění)
Recenzní esej je soustředěna na trio publikací z edice Myšlení o kurátorství nakladatelství Sternberg Press, konkrétně na knihy Terryho Smitha, Zdenky Badovinać a Bonaventure Soh Bejeng Ndikunga.