Sešit 29 2020

Tematické číslo odborného recenzovaného časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny se tentokrát zaměřuje na aplikaci a reflexi marxistických přístupů k dějinám umění i samotnému umění. Hostující editorka Milena Bartlová vybrala do čísla na základě open-callu texty, které se k tématu přibližují z různých pozic.

Celé číslo uvádí studie, v níž sama editorka shrnula dosavadní marxistické koncepce dějin umění. Následuje studie Tomáše Hříbka o Karlu Teigem a jeho originálním marxistickém příspěvku k teorii architektury. Třetí recenzovaná studie pochází z pera polské historičky umění Agaty Pietrasik a přibližuje edukační strategie Muzea moderního umění v Lodži, které v letech 1935–1965 vedl Marian Minich; text je publikován v původním anglickém znění. V pořadí poslední studií je podrobný rozbor teorie aktu v československé fotografii 50. a 60. let, který sepsala Marianna Placáková. Číslo pak uzavírá recenze dvou knih zabývajících se uměním socialistické realismu na Slovensku; jedná se o Prerušenou pieseň Alexandry Kusé a Súmrak doby Bohunky Koklesové. Pro Sešit publikace zrecenzovaly Johana Lomová a Hana Buddeus.

Obsah

Milena Bartlová

Marxistické dějiny umění: direktivní model, nebo radikální inspirace?

marxismus, metodologie dějin umění, dějiny umění dvacátého století, Max Raphael, Meyer Schapiro, Otto K. Werckmeister

Tomáš Hříbek

Ornament a ideologie. Karel Teige a teorie architektury

Karel Teige, marxismus, základna a nadstavba, ideologie, teorie architektury

Agata Pietrasik

Lidové muzeum: Marxismus, dějiny umění a institucionální praxe

Článek se věnuje otázce, jak recepce marxismu změnila chápání instituce muzea, zejména ve vztahu
k veřejnosti a veřejnému prostoru, a to konkrétně na příkladu Muzea umění (Muzeum Sztuki) v polské Lodži a jeho ředitele Mariana Minicha. Ačkoliv marxismus jako takový byl ve dvacátém století jedním z intelektuálních zdrojů avantgardy, v období stalinismu byla na jeho základě v zemích sovětského bloku avantgarda naopak zavrhována coby projev formalismu a kánonem se stal angažovaný socialistický realismus. Minich, který byl ředitelem lodžského muzea v letech 1935 až 1965, přesto dokázal i v mantinelech vymezených státní ideologií a propagandou navázat na radikální teze avantgardistů o zrušení hranice mezi uměním a životem. Minich, kreativně propojující marxismus s myšlenkami Heinricha Wölfflina, vypracoval koncepci vzdělávání laického publika, zdůrazňující historicky podmíněný rozvoj umělecké formy oproti oficiálnímu důrazu na snadno srozumitelný obsah uměleckého díla. Článek věnuje pozornost jak Minichovým teoretickým úvahám, tak navazující výstavní a popularizační praxi, kterou zasazuje do dobového kontextu.

Text byl publikován v angličtině.

museum moderního umění, polská avantgarda, muzejní edukace, exteriérové výstavy, lidové muzeum

Marianna Placáková

Socialistický akt. Marxismus a teorie fotografie šedesátých let

akt, ženská nahota, marxismus, teorie fotografie, Ján Šmok

Hana Buddeus, Johana Lomová

Slovenské cesty k sorele

Recenze publikací:

Alexandra Kusá, Prerušená pieseň. Výtvarné umenie v časoch socialistickej kulturnej praxe 1948-56, Bratislava: SNG 2019, 642 stran

Bohunka Koklesová, Súmrak doby. Prelamovaná história, pamäť, fotografia, Bratislava: Slovart 2018, 344 stran

Jazyk

čeština, angličtina

Počet stran

160

ISSN

1802-8918