Sešit 30 2021

Třicáté číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny přináší texty na značně různorodá témata. Nejprve Sabrina Muchová v článku nazvaném „Umění a demokratizace“ analyzuje pojem estetické syntézy ve filozofii Albrechta Wellmera a v návaznosti na tohoto představitele kritické teorie se zamýšlí, jak mohou tvorba a recepce uměleckých děl posilovat demokratickou kulturu. Pod názvem „Města na kraji nemocnic“ se skrývá rozsáhlá studie Vojtěcha Märce o tzv. geopatogenních zónách; autor mj. zkoumá, jak se v tomto fenoménu odrážela dobová nespokojenost s pozdně socialistickým přístupem k bydlení, ale i obecnější krize určitého typu modernity. Třetí a poslední recenzovanou studií Sešitu 30/2021 je ohlédnutí Markéty Jonášové za výstavním projektem Frisbee (2004–2006), zasazující tuto prezentaci českého videoartu do kontextu globalizace. Charakter diskusního příspěvku či polemické eseje má text Jozefa Kovalčika „Kde kolidujú súčasné akadémie a umelecká prax?“, v němž autor kriticky reflektuje způsob uměleckého vzdělávání založeného na tradici „mistrovských tříd“. Číslo pak uzavírá recenze Jiřího Tourka na knihu Petera Eisenmana a Elisy Iturbe Lateness, jejímž tématem je „pozdnost“ jako nástroj kritiky v současné architektuře.

V tiráži je uvedeno chybné vročení 30/2020, správně má být uvedeno, že toto číslo je 30/2021. Za uvedenou chybu se omlouváme.

Obsah

Sabrina Muchová

Umění a demokratizace: K několika bodům estetické syntézy Albrechta Wellmera

Tento článek se zaměřuje na myšlenku souvislosti mezi estetickým prožitkem uměleckých děl a demokratizací společnosti v několika esejích Albrechta Wellmera, filozofa tradice kritické teorie. Ačkoli Wellmer nenapsal systematickou estetickou koncepci, otevírá důležitou otázku týkající se charakteru příspěvku umění k procesu nastolování demokracie v moderních společnostech. Wellmerův pojem estetické syntézy, tj. integrace různorodých zkušeností prostřednictvím uměleckého díla, slouží k vysvětlení, na základě čeho Wellmer navrhuje, abychom estetickou zkušenost umění chápali jako účast na procesu demokratizace. Wellmer tvrdí, že estetická syntéza uměleckého díla je otevřená vůči takovým aspektům skutečnosti i lidské zkušenosti, které jsou jinak rozumem opomíjeny nebo vylučovány. Wellmerův popis estetické syntézy a jejího vlivu na recipienty je objasněn v prvních dvou částech článku; závěr pak zdůrazňuje potenciál Wellmerových myšlenek a navrhuje dva možné způsoby pohledu na vztah umění a demokracie.

Albrech Wellmer, estetická syntéza, estetická zkušenost umění, demokratizace

Vojtěch Märc

Města na kraji nemocnic: Geopatogenní zóny jako architektonický a urbanistický fenomén

Tento článek se zaměřuje na fenomén zvaný „geopatologie“. Hledá teorii a praxi i vývoj tohoto menšího oboru v 80. a 90. letech 20. století v Československu a později v České republice. Debata o geopatogenních zónách v období tzv. normalizace, perestrojky a transformace je rámována sociopolitickými koincidencemi s krizí modernity. Vojtech Märc zde sleduje několik různých činitelů balancujících na nestabilních hranicích medicínských, politických či parapsychologických diskurzů. Příspěvek se zaměřuje také na klíčové koncepty dobových debat o urbanismu a architektuře. Cílem je současně vysvětlit paranormální a racionální (vědecké) diskurzivní formace prostřednictvím vzájemných vazeb mezi nimi. Debaty o geopatologii považuje autor za formu kritiky životního prostředí (byť ne vždy plně rozvinutou na teoretické úrovni), zatímco v rámci vedlejších praktických aktivit identifikuje pokusy o nápravu medicínských aspektů zastavěného prostředí.

architektura, parapsychologie, geopatogenní zóny, biopolitika, stavební biologie, proutkařství, postele

Markéta Jonášová

Globalizované krajiny českého audiovizuálního umění: Studie výstavního projektu Frisbee

Příspěvek analyzuje tendence v oblasti českého audiovizuálního umění na základě případové studie mezinárodního výstavního projektu s názvem Frisbee: Současný český videoart a nová média, který se uskutečnil v letech 2004-2006. Zakotven v metodologickém rámci výstavních studií využívá kvalitativní výzkumné metody tematické analýzy dat a rozhovorů. Příspěvek si klade za cíl objasnit relevanci výstavního projektu Frisbee ve srovnání s jinými formáty prezentace audiovizuálního umění v České republice na přelomu nového tisíciletí. Tvrdí, že výstava představila lokálně i mezinárodně významný přehled audiovizuálního umění vytvořeného generací umělců, kteří se na české umělecké scéně aktivně zapojili po změně režimu v roce 1989. Pro konceptualizaci stále globalizovanějšího charakteru pohyblivého obrazu v daném období článek využívá teorii globálních kulturních toků Arjuna Appaduraie. Aplikuje jeho pojem mediascapes na audiovizuální umění a analyzuje umělecká díla prezentovaná v rámci výstavního komplexu Frisbee z hlediska jejich národní a mezinárodní situovanosti. Na základě vzájemného srovnání zastoupených uměleckých děl a jejich komparace se související výstavou rumunského audiovizuálního umění je popsána komplexnost reprezentací a strategií a zpochybněn pojem „českého“ umění.

audiovizuální umění, pohyblivý obraz, globalizace, národní reprezentace, výstavní historie, Frisbee

Jozef Kovalčik

Kde kolidujú súčasné akadémie a umelecká prax?

Umělecké školy jsou nedílnou součástí rámce institucí vstupujících do formování umělecké praxe a hrají jednu z nejdůležitějších rolí v reprodukci tzv. vysoké kultury. Přesto akademie neprošly v posledních desetiletích tak radikální kritikou jako jiné umělecké instituce. Ateliérová výuka, která byla na uměleckých školách zavedena v devatenáctém století, nadále dominuje. O několik desetiletí později začali na uměleckých školách vyučovat i avantgardní umělci, ale způsob výuky se nijak výrazně nezměnil, zatímco ambice vytvářet individualistické dílo se dále posilovala a přetrvává dodnes. V této eseji se pokusím popsat, jak model ateliérové výuky vznikl, z jakých myšlenek vycházel a čeho je nositelem. V poslední části poukážu na to, že model „mistrovské výuky“ je neudržitelný jak pro tradiční, tak pro (post)avantgardní umělecké postupy, ale že nejvíce koliduje s tvorbou participativních a environmentálních uměleckých projektů.

Akademie výtvarného umění, mistrovský model výuky, avantgardy, participativní umění, individualismus

Jiří Tourek

Lateness a velmi pozdní Eisenman

Recenze publikace:

Peter Eisenman – Elisa Iturbe, Lateness, Princeton: Point 2020, 120 stran

Jazyk

čeština

Počet stran

160

ISSN

1802-8918