Sešit 31 2021

Jednatřicátý Sešit je věnován tématu „Architektura a hlas lidu“ a texty do něj vybral hostující editor Hubert Guzik z Fakulty architektury ČVUT. Konkrétně se toto číslo zabývá tím, jak státně socialistické režimy pracovaly se sociologickými daty o bytových potřebách a přáních obyvatelů sídlišť.

Autorské složení je mezinárodní a téma je zkoumáno prostřednictvím čtyř studií a jedné recenze. První je studie „Propaganda, Mission, and Public Opinion“, v níž se Krzysztof Mordyński věnuje anketě, kterou uspořádaly komunistické úřady počátkem 50. let mezi obyvateli socialisticko-realistické obytné čtvrti MDM ve Varšavě. O něco pozdějšímu, ale rozsáhlejšímu průzkumu v Československu se věnuje článek Evy Novotné „Sociologické průzkumy první poloviny šedesátých let a První celostátní diskuse o bydlení“; podobně jako Mordyński poukazuje na napětí mezi režimem a architekty, kteří se snažili zjištěné potřeby veřejnosti promítnout do svých záměrů. Z tohoto hlediska byla situace zvlášť obtížná v Rumunsku, kde docházelo k zákazům či výraznému omezování sociologie jako takové. Věnuje se tomu text „A Strained Relationship“ od Dragoṣe Dascălu. V poslední studii poukazuje Karolina Jirkalová na anachronická východiska průzkumu, který v 80. letech realizoval tým Jiřího Musila a jež byly následně publikovány v knize Lidé a sídliště. Číslo uzavírá recenze Mileny Bartlové na dvě historické monografie dotýkající se širších souvislostí našeho tématu – Architekti dlouhé změny (Kopeček a kol.) a Řídit socialismus jako firmu (Sommer a kol.).

Obsah

Hubert Guzik

Editoriál

Krzysztof Mordyński

Propaganda, mise a veřejné mínění. Sociologický průzkum mezi obyvateli MDM ve Varšavě v roce 1951

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století začal polský komunistický režim věnovat zvláštní pozornost městskému plánování a architektuře a prosazovat v této oblasti zásady socialistického realismu. Z pohledu vládnoucí moci byl v kontextu poválečné rekonstrukce nejdůležitějším rozměrem architektury její propagandistický efekt. Někteří současní historikové proto považují jeden z klíčových projektů tohoto období, varšavskou obytnou čtvrť Marszałkowska Dzielnica Mieszkaniowa (MDM), za „čistě politickou záležitost“, spíše „model města“ než reálnou součást Varšavy. Tento pohled však opomíjí, že architekti nebyli jen poslušnými státními úředníky, ale řada z nich zasvětila svůj život reformistickým ideálům moderního města. Aktivity, které se dnes jeví jako pouhá propaganda, mohly mít i svou reálnou hodnotu. Od sklonku čtyřicátých let realizoval Ústav pro bydlení řadu průzkumů mezi obyvateli různých obytných čtvrtí a sídlišť. V roce 1950 proběhl interní průzkum týkající se prvních tří čerstvě dokončených budov MDM. Byl zaměřen na obecná témata jako hustota obyvatel, ale i detailnější zkoumání toho, jak obyvatelé své byty používali, jak je vybavovali nábytkem a v neposlední řadě na co si především stěžovali. Předpokládaná studie konfrontuje oficiální propagandu, deklarované záměry architektů a názory uživatelů.

Text byl publikován v angličtině.

architektura, urbanismus, MDM, socialistický realismus, Varšava, přestavěná města, stalinismus, veřejné mínění

Eva Novotná

Sociologické výzkumy první poloviny šedesátých let a První celostátní diskuse o bydlení

První celostátní diskuse o bydlení, panelová sídliště, územní plánování, Československo, socialismus, výzkumy veřejného mínění, sociologie

Dragos Dascalu

Napjatý vztah. Poznámky k zapojení sociologie do rozvoje bydlení v komunistickém Rumunsku

Podobně jako v jiných zemích sovětského bloku, urbanizace a industrializace patřily k hlavním cílům rumunského komunistického režimu. Mezi lety 1947 a 1989 došlo k radikálním demografickým změnám – počet obyvatel vzrostl z 15 na 23 milionů, přičemž podíl městské populace se zvedl z 20 % v roce 1939 k téměř 50 % ke konci režimu. Za dvaačtyřicet let svého trvání vybudoval komunistický režim přes 4 miliony bytů, převážně v bytových domech. Změny v životním stylu, které s tím souvisely, však nebyly systematicky zkoumány. Sociologie byla v roce 1948 zavržena jako „buržoazní věda“ a teprve v roce 1965 byla rehabilitována. Od založení Laboratoře pro regionální a městský výzkum (1969) sociologové spolupracovali s architekty a územními plánovači a tato spolupráce trvala i přes opětovný zákaz sociologie jako takové v roce 1977. Článek zkoumá některé výsledky a dopady tohoto zapojení sociologů do architektonického a územního plánování, a to především na základě dobových článků publikovaných v oficiálních periodicích Arhitectura a Viitorul Social.

Text byl publikován v angličtině.

komunistický režim, urbánní sociologie, Výzkumná laboratoř sociálních věd, Ústav plánování a navrhování typizovaných staveb, Institutul de Proiectare pentru Constructii Tipizate, IPCT

Karolina Jirkalová

Sídliště a sny o bydleí. Studie života sídlišť zpracovaná týmem Jiřího Musila ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury, 1976–1980

sídliště, Československo, socialismus, výzkumy veřejného mínění, sociologie, Výzkumný ústav výstavby a architektury, urbanismus, architektura, Jiří Musil

Milena Bartlová

Dlouhá změna v dějinách (umění a architektury)

Recenze publikací:

Vítězslav Sommer a kolektiv, Řídit socialismus jako firmu. Technokratické vládnutí v Československu 1956–1989. NLN & ÚSD: Praha 2019, 290 stran.

Michal Kopeček (ed.), Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu v Československu. Argo & ÚSD & FF UK: Praha 2019, 370 stran.

Jazyk

čeština, angličtina

Počet stran

160

ISSN

1802-8918